Zprávy z tábora – 12. den, středa 26.8.2020

Hry, samé hry … a Vontové
Zase bylo krásné jasné ráno, ani rosa nebyla, jaké bylo teplo. Vyběhli jsme na rozcvičku opět směrem na Bratronice a tam nás rozcvičila Bára Brcková. Tvrdila nám, že poslední výzkumy prokázaly, že pokud cvičíme a máme přitom na každé ruce spojený ukazováček s palcem do kroužku, přijímáme více pozitivní energie a líp se nám cvičí. A opravdu, fungovalo to! Byli jsme tak nabití tou pozitivní energií, že se mnou vyběhli na delší okruh přes Bratronice Matěj, Jirka Dohnal, Vojta Kaštovský a Tomáš Hálek.
Dnes byly na programu samé hry, ale po včerejším výšlapu jsme zamýšleli hry více na pohodu. A tu nejpohodovější hru zorganizovala Lea hned po snídani. Jmenovala se hra na dobré skutky, nebo tak nějak. Spočívala v tom, že si každý vylosoval jméno jiného táborníka a měl za úkol mu během celého dne prokazovat dobré skutky, ale tak, aby dotyčný nezjistil, kdo je koná. A jako drobná motivace, kromě toho pocitu dobrého činu, byly slíbeny plichtíky za odhalení, případně za to, nenechat se odhalit.
Pak jsme nasadili táborovou klasiku – Navigaci v mlze. Vedoucí měl nevidící svěřence zvukem navigovat tak, aby od klubovny prošli přes tábor a vyšli uličkou mezi stany na hřiště. Přitom měl navigovat všechny najednou. Po tábořišti se tak trhaně pohybovaly postavy se zavázanýma očima s rukama strnule nataženýma před sebou, skoro jako v nějakém filmu o zombie. Do toho se ozývaly zvuky jako „Pé el, Jé rrrrrr, Áká pé“, tedy Petr doleva, Jirka rovně, Anička K. doprava. Nebylo to snadné udržovat všechny ty kráčející postavy v jednom směru, zvláště malé děti si pletly signály i levou a pravou stranu. A tak nakonec vyhrálo Zdenčino družstvo Kingsmani, které mělo starší členy, kteří se navigovali výrazně snadněji.
Další hrou byl povinný Dekomlat. Bez něj se nemůže konat žádný náš tábor. Jedná se o lehce brutální hru, kterou ale děti milují, a dávají si soukromé souboje i po skončení oficiálního turnaje. Hra spočívá v tom, že se dvěma soupeřům zavážou oči a v kruhu o průměru asi 5 metrů mají najít stočené a svázané deky, dnes tedy jen svázané ručníky. Vyhrává ten, kdo soupeře třikrát přetáhne tou dekou/ručníkem. Z popisu je snad patrné, jak napínavá a dynamická hra to je. To počáteční hledání deky co nejrychleji, aby ji soupeř nenašel dříve, ten pocit, když najdete deku a víte, že soupeř se vám plazí někde dole u nohou ve strachu před zásahem; ale nejlepší podívaná je, když oba již našli své deky a svádějí vyrovnaný souboj.
Nejlepší na té hře je, že celkem nezáleží na síle nebo rychlosti, kdo má štěstí a najde deku dříve, má velkou šanci vyhrát. Turnaj jsme ale stejně pro jistotu rozdělili na velké a malé bojovníky, každá skupina měla vlastní kruh. Deky i ručníky jsou sice měkké věci, ale když takového staršího žáka chytne to pravé bojové šílenství (takzvaný berserk), je schopen přizabít i sobě rovného, natož někoho z přípravky.
Po Dekomlatu byla chvilka volna před obědem, kterou družstva vyplnila psaním scénářů a zkoušením, protože premiéry divadelních kusů budou už zítra.
Po obědě (sýrové placičky s bramborem) družstva dál ladila svá vystoupení, ale pak jsme je nalákali na úplně novou soutěž, kterou jsme na táborech ještě neměli – šipky. Do táborového inventáře jsme dokoupili terč se třemi šipkami a ten jsme teď pověsili v jídelně. Postupně se tam vytvořila fronta zájemců, kteří si to chtěli vyzkoušet, a opět úspěch v této hře nezáležel na síle, rychlosti nebo bohatství v plichtících. Spíš to vypadalo, že výsledky jsou dost náhodné. Když jsme začali oficiální soutěž (každý měl šest hodů a bodový zisk se sčítal), nejmenší počet bodů byl šest a největší 102 Jirky Dohnala, který by asi s tvrzením o náhodnosti nesouhlasil, protože trefil úplný střed za 50 bodů.
Družstva ale ani potom neměla klid na uměleckou tvůrčí práci. Danny, povzbuzen úspěchem svých dvou soutěží Riskuj!, se vytasil s další. Nyní měl témata Hlášky z filmů, Poznej atleta, Tábor, Hudba, Geografie ČR, Umění. A opět tím zaujal všechny táborníky. Většinou ukazovaly obdivuhodné znalosti, i když David na otázku Poznej atleta: žena, olympijská vítězka, oštěp, dřevěný, správně odpověděl Zátopková a na otázku na celé jméno tvrdil, že se jmenovala Emila Zátopková.
Pak jsme s Leou usoudili, že se dnes děti nějak málo hýbaly, tak jsme ještě uspořádali turnaj v Šátkované. To je silně akční hra, kde se bojuje o míče uložené v brankách družstev, a hráči vyřazují soupeře sebráním šátku zastrčeného vzadu za pas. Tady už silně závisí na síle, rychlosti a obratnosti, proto taky vyhrálo Davidovo družstvo. Ale užili si to všichni a byly k viděné pěkné akční souboje i velkolepé útěky s míčem přes celé hřiště. Bára Brcková předvedla krásnou rybičku při pronásledování Tomáše Hálka a svůj míč zachránila.
Danny se překonával a ve spolupráci s Alenou a Jarkem vytvořili další sadu otázek Riskuj!, tentokrát s tématy Star Wars, Jídlo, Malíři, Boty, Informatika, České filmy. A zase měl plný sál. Za pořadí se totiž vyplácely plichtíky plus plichtíky za úspěšně zodpovězené bonusové otázky.
Po večeři jsme se rozloučili s Terezou Faktorovou a Ditou Poslušnou, které nám tu pomáhaly s programem, a začali jsme se chystat na předposlední táborák. Ale dnes celý den foukal silný vítr, několika stanům dokonce skoro sundal plachty, a Jarek zjistil, že podle předpovědi má foukat hodně i večer. To společně s faktem, že naše táborové ohniště je přímo u lesa, vedlo k rozhodnutí nepokoušet štěstí a zrušit dnešní táborák. A aby děti neplakaly, zřídili jsme znovu táborové kino a vybrali jsme, jako vzpomínku na loňský tábor, český film Záhada hlavolamu. Opět jsme s hochy Rychlých šípů bojovali s Vonty, utíkali temnými uličkami a postupně odhalovali tajemství Jana Tleskače, až do toho smutného konce, kdy byl ježek v kleci utopen ve stoce pod kostelem svatého Jakuba.
Kino skončilo po desáté hodině, takže se šlo rovnou do postele.
Tak dobrou předposlední noc