Středa 24.8.2016
Dnes bylo krásné mlžné ráno. Sluneční paprsky rýsovaly svoje přímky mezi větvemi borovice nad kuchyní a celkově to vypadalo, že dnešek se zase vydaří. Nebyla ani taková zima a děti už stejně nezkoušely svoje pokusy s mikinami a tepláky a bez protestů klusaly za mnou na další, podle všeho již předpředposlední rozcvičku. Tentokrát ji vedly Maruška a Tereza F. a bylo to zase něco nového.
Zpátky děti běžely o poznání rychleji, nejspíše proto, že byly pěkně rozcvičené. Anebo proto, že cítily snídani, která na ně čekala v kuchyni.
Dle táborového programu byl dnes druhý den atletických soutěží.
Zahájili jsme sprintem kombinovaným s během do vrchu. Start byl od cestičky na louce za můstkem a trať vedla přes hřiště a nahoru do svahu na lesní cestu, kde byl cíl. Běhalo se po dvojicích, které Tereza P. startovala práskáním dvěma prkny o sebe, a jejich čas měřil Kuba nahoře u cíle.
Viděli jsme nejen pěkné výkony, ale hlavně veliké nasazení všech závodníků. Favorité se většinou prosadili, i když občas někdo příjemně překvapil. Třeba Radka J. byla ve své kategorii druhá za Bárou, nebo Tereza F. porazila Marušku.
Další disciplínou byl skok do výšky. Vloni jsme ho zde nějak vypustili, tak jsme si to letos vynahradili. Měli jsme takřka regulérní stojany, za ně jsem položili čtyři matrace ze stanů, na ně karimatky a ještě to překryli plachtou – prostě skoro dokonalé doskočiště. Jen připomenu, že tato táborová výška se skáče sounož z místa, tedy bez rozběhu.
Pamětníci vzpomínali na fenomenální výkony Kuby Psohlavce, který na Myšárně 2012 skočil nějakých 130 cm. Dnes tu byl Kubův někdejší soupeř Ivan Holečka a taky Ondra, který rovněž vypadá na favorita.
Ale začali jsem skromně na základní výšce 40 cm, kterou překonala i Janička od Kačky S. Další závodníci nejmladší kategorie nám předvedli pěkný souboj, který nakonec vyhrál Boris s krásným výkonem 60 cm.
U starších kategorií byly boje ještě napínavější. Je třeba zmínit Marka, který díky své síle a neuvěřitelné ohebnosti vyhrál s 80 cm, a Báru, která dala dokonce 85 cm, což bylo stejně jako nejstarší děvčata. V kategorii kluků ročníku 2004-2005 se o první místo dělil Honza Stejskal s Tobiášem s výkony 80 cm. Honza předloni na Stálkově skočil rovný metr, ale dnes byl zjevně oslaben včerejší nevolností, kdy strávil celý den ve stanu. Nejstarší kategorii děvčat vyhrála Maruška s 85 cm před Terezou se stejným výkonem.
Ve starším žactvu podle očekávání vyhrál Ondra, který krásným stylem překonal 110 cm před Lukášem s 90 cm.
Dále bych rád zmínil ještě Péťu Stejskala, který jako první nalomil násadu na hrábě, která nám sloužila jako laťka, a Radku J., která ji přelomila úplně. Po opravě laťky jsme pokračovali ve skocích až do pokusu Marušky, která ji přelomila zcela a nevratně. Musel jsem vzít svoji krásnou měrku vyrobenou z lišty 2×2 cm, sundat z ním měřítko a použít ji jako náhradní laťku. Tu pak přerazila myslím Veronika.
Nesmím ale zapomenout na významný, takřka přírodní jev, který se objevil během soutěže ve skoku do výšky. Tento jev (lze jej nazvat i živel) se jmenuje Pavel Novák a přijel se za námi podívat, jak pěkně trénujeme na podzimní část atletické sezóny. Pavel Novák, jestli to nevíte, je zakladatelem těchto táborů, na jednom z nichž nyní trávíme krásných čtrníct dní. Poseděl tu s námi, pohovořil a pak zase odjel za svými vnučkami a za povinnostmi hlavního atletického činovníka v kraji. Tak ahój, Pavle!
Pak byl oběd a po něm dlouhý poobědový klid, který byl vyplněn většinou přípravou zítřejších divadel. Některá družstva již pilovala poslední detaily scénářů, jiná teprve začínala přemýšlet o tématu. Ale věříme, že jako vždy budou všichni zítra odpoledne připraveni a že budeme opět diváky přelomových divadelních představení.
Ale bylo třeba ještě dokončit dnešní časový rozpis disciplín. Pokračovali jsme tedy klasickým Vejtahou, což je natahování gumového lana do dálky. Závodník se přitom snaží zapíchnout kolík co nejdále.
Nejlepšího výkonu dosáhl podle očekávání Martin, následovaný Lukášem a celkem překvapivě Maruškou, která natáhla lano více než Ondra.
O Vejtahu byl velký zájem a skoro všichni si dali i druhé pokusy, které měli bez výjimky lepší než první. Spousta dětí žadonila i o třetí pokus, ale bylo třeba se přesunout k další disciplíně.
Nazvali jsme ji Přespolák, ale trať vedla celá v lese a byla docela drsná – mezi stromy, přes kořeny, kolem kapradí, skrz ostružiní, ba i bláta tam bylo dost. Sice jen asi 650 m, ale sám bych to nechtěl běžet. Z našich táborníků však nikdo nereptal ani nepoukazoval na neregulérnost trati.
Nejmladší kategorii vyhrál opět Boris Brcko o dvě vteřiny před Péťou a o minutu před Kačkou Kadečkovou. Malá Janička se záhy po startu rozplakala, že jí všichni utekli, ale vzal jsem ji za ruku a společně jsme se dotáhli na Markétu a Terezu. Tu pak Janička na cílové rovince silně dotahovala. Opravdu jsem obdivoval to velké odhodlání v takovém malém tělíčku.
Kategorii mladších kluků vyhrál podle očekávání Teo, ale silně na něj dotíral Marek, doběhl vteřinu za ním. Ano, ten Marek, který nikdy nechce na závodech běhat delší tratě než 60 m.
Ve starší kategorii vyhrál Tobiáš, druhý byl překvapivě Jirka Brunclík.
V kategorii dívek ročníku 2004-2005 vyhrála favorizovaná Bára, druhá, opět celkem překvapivě, byla Radka Janišová.
Z nejstarších kluků byl první Ondra, který se skoro ani nezadýchal. Za ním se ovšem rozpoutal divoký souboj mezi Lukášem a Dannym. Danny v cílové rovince běžel viditelně rychleji a silně dotahoval Lukáše. Do cíle vpadli oba tak, že ani citlivá cílová kamera značky Tereza Ps. nedokázala určit druhého v pořadí, takže si oba dělí druhé a třetí místo.
Ani na trati nejstarších dívek nezklamala favoritka Maruška, ale za ní se ztrátou pouhých čtyř vteřin doběhla Kristýna Ps. Třetí byla Veronika a čtvrté a páté místo si opět rozdělily Tereza F. a Veronika.
Musím pochválit všechny závodníky, že tyto závody vzali velice vážně a šli do toho na doraz, jako by byli na krajském přeboru na tartanu. A to jste neviděli tu lesní cestu posetou kořeny a výmoly, kterou nazývám cílovou rovinkou.
Tím tedy skončil dnešní atletický program a družstva se do večeře (lívanečky s tvarohem a skořicí) i po večeři věnovala svým divadlům.
Po setmění se sice táborníci sesedli kolem plápolajícího táboráku, ale sotva jsem jim vyplatil plichtíky za dnešní závody, lavičky kolem ohně se nebývalou rychlostí vyprázdnily a zbyl tam jen Ivan s několika vedoucími, kteří zpívali tklivé písně. Ale i oni brzy zmizeli a nad dohasínajícím ohněm se teď jen pomalu otáčejí hvězdy.
Tak dobrou noc.
