Zprávy z tábora – 11. den, úterý 27.8.2024

Antonka – lesní disk golf – bandité

Ze spacáků nás dnes, za výrazné dopomoci naší rudé trubky, tahalo Doďovo družstvo, které mělo pro dnešek službu. Všichni museli být ze včerejších her velmi unavení, protože táborníci vylézali opravdu dlouho – možná nejdéle za celý dosavadní tábor.
Poslední z opozdilců vylezl ze svého stanu a my tak mohli konečně vyrazit na rozcvičku. Vyběhli jsme za Honzou Stejskalem – zas a znovu do kukuřičného pole, Honza nás zde rozcvičil, protáhl a prohřál. Cestou zpátky jsme si sjeli atletickou abecedu, vyklusali do tábora, a už jsme se cpali chleby s marmeládou.
Snídani jsme dojedli, a když už jsme byli před kuchyní, sdělila nám rovnou Dáša, co si máme sebou zabalit na polodenní pěší výlet. Dětičky si sebou brali kromě svačiny, pití, peněz a pokrývky hlavy, také plavky, neboť naším cílem je lom Antonka, kde se skupinka Chrtů koupala při svém prvním cyklovýletu, a tak moc se nám tam líbilo, že jsme se rozhodli vzít tam i mladší.
Všichni si všechno sbalili, kapitáni zkontrolovali a Dáša zavelela ODCHOD! Tak začal letošní puťák, i když letos jen jednodenní. Z tábora jsme vyrazili po cestě ke Starému Bozděchovu, před kterým jsme uhnuli doprava. Po krásné asfaltce jsme lesem došli až do vísky Gabrielka a okolo rybníka Kalich prošli až do Kamenice nad Lipou – ano, zase ta Kamenice, už potřetí.
Děti dostaly 10 minut na nákup zmrzliny a doplnění pití. Z náměstí to už bylo do lomu kousek, nechali jsme za sebou zámek Kamenice a podél zámeckého rybníka po silnici dorazili k odbočce na lom Antonka.
Za chvíli se nám znovu naskytl ten pohled na průzračně čistou vodu a nádherné prostředí lomu. Většina táborníků se běžela rychle převléct do plavek, a i když byla voda po nočním dešti studená, skočila do ní půlka výletníků hned a ta druhá půlka se nakonec taky osmělila. Sluníčko se nám sice sem tam schovalo za mrak, nikomu to však nijak extra nevadilo.
Uprostřed lomu objevily dovádějící děti jakýsi vor z 5 klád, o který se okamžitě strhla obrovská bitva. Boje o vor, cákání, skákání ze stran lomu do vody a boje s vodními pistolkami přerušil až příjezd Dáši, která nám autem přivezla svačinu – chleby a výběr všemožných pomazánek (domácí česneková, Májka, Matěj, …), makové záviny a vodu na doplnění.
Svačina přerušila akci jen na chvíli, po ní se vše rychle vrátilo do původního stavu. Do vody se nakonec odvážili i ti, kteří doteď seděli na břehu, protože slunce konečně začalo naplno pálit – pravda, ne všichni šli úplně dobrovolně, ale myslím, že nakonec byli všichni rádi, že do vody vlezli.
Dáša odjela zpět do tábora a my, vylouhovaní z vody, vyrazili stejnou cestou zpět do tábora (Ano i se 4. zastávkou v Kamenici, kde Jirka Dohnal zahlásil: „Já byl o těhle prázdninách víckrát na náměstí v Kamenici, než v Budějicích!“. Což vlastně nemusí pro spoustu z nás být daleko od pravdy.).
Zpátky v táboře jsme byli před půl pátou, podtrženo sečteno – 17km a žádné utopené nebo ztracené dítě – minimálně si zatím nikdo nestěžoval, že by mu chyběl kamarád. Nadešel čas přípravy divadel a odpočinku. Ten ukončila až kuchyně, když dokončila přípravu obědovečeře – gulášová polévka. Dojedli jsme, umyli si ešusy a já se vydal do lesa připravit lesní disk golf.
Pro ty, kteří se s touto hrou ještě nepotkali zde krátké vysvětlení – jde o hru na principu golfu, cílem je projít trať na co nejméně pokusů. Na rozdíl od golfu však není třeba golfových holí a míčků, protože trať procházíte hody létajícím talířem – odtud název disk golf. No a jelikož nemáme na házení koše – jednotlivé „jamky“ (jako třeba v Budějovicích ve Stromovce, kde si můžete disk golf sami vyzkoušet), poslouží k tomu sprejem označené stromy, do kterých je třeba se postupně talířem trefit – bylo jich celkem 8. No a máte lesní disk golf.
Došel jsem do tábora pro družstva a odebrali jsme se do lesa. Postupně se družstvo po družstvu proházelo tratí, zatímco zbylá 4 družstva rozjela šiškovou bitvu, která tradičně lesní disk golf doprovází. Možná nějaká slzička ukápla, ale zdánlivě nebezpečnou přestřelku přežili všichni ve zdraví.
Všechny týmy již měly trať za sebou a dopadlo to následovně: 1. – 3 . místo se shodným počtem 18 hodů obsadila družstva Jirky, Matěje a Doďi, 4. byl Kuba s 21 hody a poslední Máťa se svými 23 hody.
Společně jsme se vrátili do tábora a jelikož už se pomalu smrákalo, rozdělali jsme oheň a pokračovali v odpočinku po pěším putování. Protože Ivan s kytarou nám k večeru odjel, připravili jsme si na večer novou noční hru.
Jmenuje se Bandité a má velmi zajímavý průběh. Na dece uprostřed lesa je vyskládáno a osvětleno baterkou 25 náhodných předmětů (fix, láhev, kniha, 2 plichtík, tejp, houbička, plecháček, sirky, brýle, sušenka, kolíček, nůžky, kapesníčky, lepidlo, ramínko, repelent, baterky, izolepa, klobouček, lopatka, husa, placačka a zapalovač – asi jste si toho nikdo nevšiml, ale je jich pouze 23, což bude později důležité), hlídají je 4 strážní, kteří vybaveni baterkami chytají a zneškodňují (říkají jméno) každého, kdo se pokusí proplazit k dece. A co je vlastně cílem táborníků?
Z každého týmu vyráží do lesa vždy jeden člověk, který se pokusí dostat se k dece a zapamatovat si co nejvíce z vystavených předmětů. Pokud ho chytí, nebo je spokojený s tím, kolik předmětů si už zapamatoval, vrací se k týmu. Zde napíše vše co si pamatuje na papír. Tým, který jako první dá dohromady všech 25 předmětů vyhrává. Ostatní se seřadí za tímto týmem.
Když však první tým napočítal už 23 předmětů, nemohli již najít na dece žádné další. Vedoucí předměty přepočítali a potvrdili, že se 2 předměty kamsi ztratili, a že nový celkový počet je oněch 23. V té době už měly na papíře všech 23 věcí tři různé týmy.
Nakonec vše dobře dopadlo, všichni se shodli na pořadí, ve kterém týmy všechno dosbírali (1. Svědci Krysanovi, 2. Hindenburg, 3. Bismarck, 4. Nový řád, 5. Vatikánský Khalífát) my se před 11 vrátili do tábora. Menší šli hned do hajan, větší ještě poseděli u ohně a probírali tábory budoucí. Nám ale stále zbývá kus tábora současného a kousek z něj rozkryjeme zase zítra.
Matěj