Zprávy z tábora – 11. den

Úterý 23.8.2015
Je ráno 07:30, jasné nebe, chladno. Na táborovém náměstíčku je úplný klid, ani jedna stanová celta se nehne. Jen v kuchyni se pilně pracuje, topí, vaří a maže chleba. Služba konečně vybíhá ke stanům a nadšeně ječí: „Budíčéééék!“ a strká hlavy do každého stanu jednotlivě. Pak zmlknou a v táboře zase panuje úplné ticho.
Takto tedy vypadá standardní táborové ráno.
Po pěti minutách už musím zasáhnout a vyhánět táborníky z teplých spacáků, za dalších pět minut už nepokrytě vyhrožuji. Přesto ještě poslední vteřiny před odchodem na rozcvičku má Lukáš na hlavě navlečený spacák, dole mu koukají nohy a tvrdí, že se převléká.
Ale na rozcvičku nakonec doběhli všichni a včas, takže zatím nemusím používat pohyblivou pokutovou hranici, jako na jiných táborech.
Hned ráno jsme nechali vedoucí vylosovat témata na divadla a povinná slova,která v představení musejí zaznít. Letos jsou témata jednoduchá,a tak si Lukáš vytáhl sci-fi, Kačka má komedii, Maruška bude hrát detektivku, Tereza drama a Danny musí ztvárnit román. Už se těšíme na čtvrtek odpoledne, kdy tyto skvosty divadelního umění poprvé (a zároveň naposledy) budou předvedeny obecenstvu.
Ještě je třeba zmínit ranní příjezd další posily Dannyho družstva – Borise Brcka. Ten měl původně jet na tábor od začátku, ale pak si to nějak rozmyslel. Po vlivem čtení (zřejmě) těchto Zpráv z tábora usoudil, že o docela dost přichází a ode dneška je tedy novým členem týmu MC Borci².
Dnes tedy pokračovaly táborové hry. Zahájili jsme klasikou – Lodí duchů. To je taková hra, při níž se snažíme přesekávat napůl dětičky dvěma napjatými lany, rychle se pohybujícími kolmo na sebe. Je to taková akční hra, fyzicky náročná pro účastníky i pro pohonné jednotky tvořené Kubou, Ivanem, Terezou P. a Luckou Součkovou. Za každé družstvo závodili zvlášť malí a zvlášť velcí, abychom předešli dalším úrazům při dopadu velkého na malého.
(Včera jsem zapomněl zmínit, že v nemocnici se ocitla i Dáša, která na cyklovýletě sjela ze silnice, zlomila si malíček na ruce a pohmoždila si zápěstí a koleno. Ale už je zase zpátky v táboře a funguje jako předtím, aplikuje tejpy, akorát nemůže masírovat). Ale stejně to nebylo nic platné, zase byla ta nemocnice. Už při prvním utkání v Lodi duchů Kačka Žohová nějak špatně doskočila a luplo jí v kyčli. Nic si nezlomila ani nenatrhla, ale brněla ji celá noha. Pak se k ní přidala Lea, která si nějak přeležela koleno a od rána ji bolelo. Nakonec je Dáša obě naložila do auta a odvezla do Budějovic na chirurgii. Vrátily se odpoledne a za všeobecné pozornosti obě vystoupily z auta s berlemi.
Ale to trochu předbíhám, jsme teprve u Lodi duchů. Oslabené Kaččino družstvo Stíhačky pod vedením zastupující Nikoly ještě získalo třetí místo za Terezou a Danem, ale v dalších hrách se jim už moc nedařilo.
Po svačině jsme nahlédli do archívů a vytáhli hry, které jsme nehráli snad pět let.
Šátkovaná – kdy se družstvo snaží sebrat druhému družstvo ringo kroužek z branky. Hráči bojují tím, že si vytrhávají šátky zastrčené vzadu za kalhoty. Přesto, že se v této akční hře uplatňovali malí hráči, zvítězila hrubá síla Lukášova družstva před družstvy Marušky a Terezy.
Další archiválií byla Kopírka, při níž si pozorovatel z každého družstva prohlédl obrázek umístěný na zadním skle Ivanova auta, pak jej popsal prvnímu zpravodaji, ten běžel přes tábor a popsal popsaný obrázek druhému zpravodaji, který konečně běžel ke kreslíři a popisoval mu, jak má kreslit to, o čem slyšel v podstatě z doslechu. Hodnotila se nejen rychlost kopírování,ale též přesnost, kvalita zkopírovaných detailů a umělecký dojem. To vše hodnotila umělecká komise z kuchyně. V této hře se uplatnila Kačka jako kreslička, když už nemohla běhat, a kreslila tak pěkně, že její družstvo zvítězilo na body před Lukášovými Pokémony.
Pak už se z kuchyně ozvalo Píbovo dlouho očekávané „Žrasóóóó!“ a všichni byli během pěti vteřin v jídelně i s umytýma rukama. Dnes bylo opravdu třeba spěchat, protože nám kuchyně připravila vynikající langoše, na slano se sýrem a s kečupem, a na sladko s tvarohem a kakaem nebo skořicí. Někteří jich zvládli až osm či devět.
Po takovém obědě bylo třeba dlouho odpočívat, to dá rozum. Ale nakonec jsme mohli pokračovat v herním programu Dračími souboji. Draci byli představováni členy družstva za sebou držícími se za boky nebo ramena. Poslední měl za kalhotami zastrčený šátek, který se snažili vytáhnout hlavy ostatních draků. Takhle z popisu to možná nevypadá, ale je to velice akční hra. Vyhrál opět Lukáš před Terezou a Dannym.
Hned potom následovaly ponorky, dříve velice oblíbené. Dnes se ale zřejmě nesetkaly s takovým úspěchem, na jaký jsme bývali zvyklí, tak jsem to po třech kolech ukončili. Zvítězil opět Lukáš (zřejmě slušnej oddíl) před Kačkou a Terkou.
Poslední hrou dnešního programu byla Rétorika, poprvé hraná na Myšárně 2012. Soupeřili vždy dva zástupci družstev a měli na dané téma mluvit co možná nejdéle. Témata byla jednoduchá, třeba voda nebo perníková chaloupka. Známí mluvkové většinou nezklamali, například Jirka, naopak zcela pohořela Nikola. Zde se o první až třetí místo podělila družstva Lukáše, Terezy a Dana.
Následovala další kapitola celotáborové hry, v níž hlavní hrdinové nacházejí kámen s podobnými písmeny a čísly. Jak se ukázalo, byly to údaje pro hru Azimuty, kde například Lukáš dostal 5Z 4JV 6S 2V a musel v uvedených směrech odměřit uvedený počet metrů. Všechna družstva začínala od jednoho bodu. Pak jsme všechny azimuty pečlivě odměřili s Kubou s pomocí buzoly a pásma. Na to, že všichni odhadli sever jen tak od oka a metry prostě odkrokovali, byly výsledky slušné. Nejblíže se dostalo družstvo Marušky – 171 cm, Dan byl těsně druhý se 174 cm.
Na večeři byly šišky s mákem (už podruhé, na přání a s pomocí atletů a jako vždy vynikající), ale někteří byli stále přecpaní těmi langoši, tak ani nevečeřeli. Anebo to bylo obavami z toho, co přinese soumrak.
Ano, na dnešní večer byla přichystána stezka odvahy. Vedoucí a Ivan s Kubou se již dlouho předtím radili a před předáním Poste Restante a výplatami plichtíků záhadně zmizeli.
Pak se ale opravdu setmělo a menší děti viděly, že je do tuhého. Objevily se i nějaké slzičky a množily se prosby, abych povolil jít po dvojicích až trojicích.
Už nejsem takový drsňák, jako jsem býval na minulých táborech, a tak jsem to dětičkám dovolil. Bylo mi jasné, že na sebe stejně budou čekat na trase.
Strašidla později hlásila, že děti chodily až po osmi lidech. Možná je to ochránilo před leknutím u většiny strašidel, ale Lukáš s motorovou pilou spolehlivě vyděsil každého.
Ani jsem nechtěl připomínat některým dnešním strašidlům, jak před několika lety ona na sebe čekala na jejich stezkách odvahy. Štafeta se předává dál.
Nakonec jsme děti odvedli od jámy na vrcholu kopečku, kde bylo sběrné místo, do tábora a po cestě si kluci vyprávěli o tom, jak se vůbec nebáli, a holky o tom, jak pěkně ječely.
Potom všichni hned zalezli do spacáků a tím skončil další pěkný táborový den.

Ještě dnešní hláška: Tobík mlel mák, Píba přitom dostával kapky od Kačky, že nestíhá. Tobík se k tomu taky ozval a Píba ho utnul: „Nemel a mel!“