Poznávačka – další orienťák – hry naslepo
Beep beep, budí mě v 6:30 budíček, protože má mé družstvo dnes službu. Hlava na tabletu – ano, stalo se nevyhnutelné, včera jsem u zpráviček těsně před dokončením usnul.
Z klubovny vybíhám a budím všechny členy svého týmu. Je třeba splnit všechny povinnosti naší služby. Zatímco já dokončuji zprávičky, zbylí členové týmu napumpují 750 litrů vody do zásobárny v umývárnách, umyjí jídelnu a záchody, doplní dřevo v kuchyni a začnou mazat rohlíky máslem, medem a pro dnešek i výbornou domácí marmeládou od maminky Kláry Sazavské. Moc děkujeme.
To už táhlo na 7:30, a tak mi vytáhli naši červenou trubku, zatroubili a tím vzbudili zbytek táborníků. To jsme si tedy mysleli, ale moc to tak nevypadalo. Dnes trvalo atletům lezení ze stanů suverénně nejdéle, pravděpodobně díky tomu, že dnešní ráno po dešti bylo vlhké a vcelku chladné, ale hlavně už je půlka tábora dávno za námi – a jak vždy říká Láďa: čím déle jsou děti na táboře, tím déle jim trvá vstávání. Je v tom zkrátka roky ověřená přímá úměrnost.
Rozcvičku měl na starost Kuba, ale kam děti běžely nevím, protože jsem na ní, jakožto služba, samozřejmě nebyl. Táborníci byli však pryč docela dlouho, takže to bylo určitě podstivé rozcvičení.
Po návratu chumlu hladových krků do tábora jsme nestíhali přimazávat, jak rychle rohlíky mizely.
Dnes jsme měli dle programu vyrážet na dvoudenní atletické putování, předpověď počasí a početní stavy našich vedoucích však nevypadaly příliš slibně. S těžkým srdcem jsme se rozhodli z dvoudenního puťáku udělat jednodenní, na který vyrazíme až zítra. Vzniklou mezeru v programu jsme vyplnili tradičními táborovými hrami.
První z nich je úplná klasika, v dost neklasickém termínu. Jedná se o hru Poznávačka a jak lze z názvu odtušit, jedná se o hru poznávací, která se obvykle hraje v úplně prvních dnech tábora. Dnes máme den 10., to nám stejně nezabrání si hru zahrát. A v čem vlastně spočívá?
Je to velmi jednoduché. Mezi dva týmy je spuštěna deka, tak, že na sebe týmy vzájemně nevidí. Deku drží dva vedoucí a úkolem týmů je, ze svého hloučku vyslat dopředu jednoho svého člena. Vedoucí rychle shodí deku na zem a cílem dvou soupeřů, vyslaných dopředu k dece, je co možná nejrychleji vykřiknout jméno toho druhého. Komu se to povede, získává pro svůj tým bod. Hraje se do 5 bodů a hraje každý tým s každým.
Jako každý rok se očividně mnoho táborníků jmenuje uhhh, nebo ahhh, či dokonce ehhh. Nejvíce mě zaujal souboj Jindry a Štěpána Kouteckých. Jakmile deka klesla, vykřikli oba jméno. Jindra správně vykřikl Štěpán. Štěpán však místo Jindra vykřikl Jirka, takže nás všechny pobavilo, že nepoznal vlastního bratra, nebo aspoň nevěděl, jak se jmenuje. Tato divácky atraktivní napínavá hra nás zabavila až do svačiny.
Nejlépe poznával své spolutáborníky Doďův Hindenburg, který neporažen ovládl tuto hru. Druhý se umístil Matyldin Bismarck, třetí Kubův Vatikánský Khalífát a čtvrtý Jirkův Novější řád – všichni měli po dvou vítězstvích, proto rozhodoval součet bodů ze všech kol. Pátý skončili Matějovi Svědci Krysanovi, kteří nedokázali vyhrát jediný ze svých zápasů.
To už nastal čas svačiny, na kterou nám kuchyně každému do hrnečku udělala pudink s mandarinkami a ostružinami. Po svačině vyrazili Kuba Folberger, Honza Stejskal a Jirka Brunclík postavit paměťový orienťák – kontroly do 400m od tábora, štafetový princip a na každé kontrole obrázek, který bylo potřeba zakreslit na papír k příslušnému číslu kontroly.
Když se vrátili, sehnali si kapitáni své týmy a orientační běh byl odstartován – první závodníci z týmů vyrazili na trať.
Jako první posbírali všechny obrázky Svědci Krysanovi – Matějovo družstvo, které se sice vrátilo v čase 19:47, ale vyfasovalo ještě 2 minuty penalizaci, protože byl jeden z obrázků zakreslen nepřesně. Jako druhý dorazil Doďův Hindenburg v čase 23:41, takže na první družstvo ani s penalizací nestačil. Na 3. místo se promodlili členové Vatikánského Khalífátu v čele s Kubou i s 2 minutovou penalizací a časem 30:30. Čtvrtý skončil Máti Bismarck, který se dostal před Jirkův Novější řád, neboť Jirka sice časem 33:20 porazil Matyldin 34:18, ale byl třetím družstvem, které dostalo penalizaci a nakonec tedy skončil pátý.
Z kuchyně už přišla informace, že je oběd připraven, a tak se všichni vydali pro ešusy. K obědu byl zbytek bramboračky a výborné vepřo knedlo zelo.
Po poledním klidu, který využili mladší táborníci k odpočinku, starší k hraní Blackjacku o plichtíky, se rozjela další tradiční hra – zapichování kolíku do středu. V této hře je cílem do kruhu vytyčeného lanem zapíchnout po slepu kolík, pokud možno co nejblíže středu, ze všech výkonů se pak spočítá průměr a seřadí se podle něj družstva.
Nejlepšího individuálního výkonu dosáhl Vojta (Kastro) Kaštovský, který se šátkem přes oči zapíchl kolík jen 10cm od středu kruhu. Na dalších místech – se stejnou vzdáleností 16cm – Matylda a Matěj Horák.
Co se družstev týče, zvítězilo Matějovo (průměr: 40,75cm) , druhé bylo Kubovo (průměr: 44,5cm), 3. Matyldino (průměr: 67,6cm), 4. Jirkovo (průměr: 74,6cm) a poslední družstvo Doďovo (průměr: 83,6cm).
Když už jsme měli ten vytyčený kruh, využili jsme ho a zahráli si dnešní třetí tradiční hru – Dekomlat. Tuhle hru, která je asi stejně brutální, jako populární (opravdu hodně), bych vám všem přál vidět.
Pravidla jsou jednoduchá. Dvěma lidem je přes oči uvázán šátek, jsou odvedeni po obvodu kruhu a několikrát otočeni. V prostoru kruhu jsou položeny dvě molitanové trubky (dříve svázané deky – odtud pochází název hry). V zájmu hráčů je co nejrychleji trubku nalézt, neboť vítězství lze dosáhnout jedině tak, že soupeře onou molitanovou trubkou třikrát přetáhnete.
Na nalezení trubky má každý vlastní strategii, někdo válí sudy, jiný hledá rukama. Pravé drama nastane, když najdou trubku oba oponenti najednou. Jelikož jsou po celou dobu oslepeni, je hra divácky velmi atraktivní a dostává se jí zasloužené pozornosti.
Pro naše potřeby měl každý tým zápas s každým jiným týmem, ale další zápasy pokračovali i po skončení turnaje až do svačiny. 2 družstva měla po skončení soutěže 3 výhry a další 2 družstva měla 2 výhry.
Bylo třeba rozstřelit shodná místa. Dramatický kapitanský duel o první místo ovládl Kuba, takže 2. skončil Doďa. Matylda s Jirkou poslali na rozstřel bratry Komárkovi. V tomto doslova bratrovražedném souboji nakonec zvítězil Matěj Komárek a zařídil tak Matyldinu týmu 3. místo, zatímco Jirka se musel spokojit s místem čtvrtým. Poslední suverénně skončil Matěj, jehož družstvo prohrálo úplně všechny své zápasy.
Ze zápasů, které se ještě do svačiny stihly, stál za zmínku další sourozenecý souboj: Matylda proti Ivanovi, který skončil jasným vítězstvím Ivana.
Po svačině (rohlíky s taveným sýrem) jsme vytáhli jednu starší táborovou hru – Ponorky. Ještě před jejím zahájením se vrátil Jirka Dohnal a všem oznámil radostnou novinu, že řidičák napoprvé udělal. No a o co v ponorkách vlastně jde
Všichni v týmu kromě kapitánů mají zavázané oči. Naši kapitáni – nyní kapitáni ponorek – beze slov, pouze domluvenými signály, navigují a vystřelují torpéda (slepé táborníky) tak, aby se jim povedlo potopit (zasáhnout torpédem) ostatní ponorky. Hraje se všichni proti všem a poslední nepotopená ponorka vyhrává.
Když se při 4. kole čelně (doslova čelo na čelo) srazili Kastro s Pavlem – ač naštěstí vše skončilo jen velkými boulemi – ukončili jsme hru a do večeře dostali týmy čas na vymýšlení divadel.
Ponorky dopadly následovně: v součtu všech kol vyhrál Jirkův Nový řád. Druzí skončili Matějovi Svědci Krysanovi a pro třetí místo si dokormidloval Bismarck kapitánky Máti. Čtvrtý byl Doďův Hindenburg a potopen hluboko na dně pořadí zůstal Kubův Vatikánský Khalífát.
Po večeři – chleby ve vajíčku – jsme už jen rozdělali oheň, u kterého nám hrál na kytaru Ivan. Byly rozdány plichtíky i pošta z Poste Restante, a že jí bylo.
Zpívali jsme a povídali si. V 10 hodin šli spát děti. Po půlnoci začalo pršet, tak dopisuji zprávičky v klubovně. Zítra půjdeme na výlet, jdeme se na to hezky vyspat. Dobrou noc.