Tábor na Myšárně 2012

Pondělí 20.8. 2012 – Orientální vedra

Dnes pokračují soutěže v orientačním běhání. Začínáme tedy den radostnou rozcvičkou s výběhem až skoro k Těšínskému rybníku. Aby všichni radostně běhali, určuji jako novou pohyblivou hranici malého Píbu, když Eliška a Viktorka odjely. Píba je důstojným nástupcem, žene před sebou do kopce žáky i žákyně bez rozdílu kategorií. Je zajímavé, že jako první odpadají ty nejstarší kategorie. I když tréninková skupina kolem Radka si dnes dává běh navíc, když se snaží oběhnout Píbu po louce a nenápadně se na naši rozcvičkovou křižovatku připlížit shora. Neúspěšně, vidím je a ihned pokutuji. Tomáš už s sebou raději nosí plichtíky.
Při snídani se objevuje Pavel a hned začíná s přípravou olympijského orientačního běhu. Rozdává mapy k vybarvení a pak si zve závodníky po dvou k instruktáži (nemáme totiž dost map pro každého) a po 4 minutách je vypouští na trať. Ta je dnes o něco delší než minule, taky mapy mají větší měřítko, takže závodníci obíhají asi 2 km. Ovšem Ivan se vrací asi po dvou minutách, ale ještě ne do cíle, ale k ošetření, neboť při prudkém sestupu do rokle vedle cesty k tábory utrhl menší kamennou lavinu a jeden kámen mu rozsekl kůži na holeni. Náš olympijský zdravotník Dáša mu to rychle ošetřuje a Ivan opět vyráží na trať.
Slunce pomalu postupuje po své cestě nahoru a teplota postupně stoupá. Závodníci před startem se stávají stále malátnější a závodníci, kteří již přibíhají do cíle, jsou stále vyčerpanější. Naštěstí před obědem dobíhají poslední Eliška, Bára, … (přibíhají skoro po hodině, takže jsme se zrovna chystali je jít hledat) a po obědě raději necháváme dlouhý polední klid. Pavel odpoledne odjíždí a instruuje mne ohledně plánovaného cyklo-orienťáku, ale ani před pátou hodinou vedro nepomíjí, takže nechávám všechny, ať se ochlazuje, jak umí. Starší žactvo a velký Píba se pouští do souboje o to, kdo polije druhého studenější vodou; myslím, že vyhrává Píba, který zasáhl klimbajícího Radka ledovou vodou z táborové vodní ledničky (škoda, že jsem neslyšel Radkovu reakci, to by byl jistě značný příspěvek do táborové plichtíkové pokladny). Souboj se pak přesouvá k Vltavě, kde jsou do něj zataženi i úplně nevinní přihlížející, například Máňa, která je v oblečení pocákána a posléze vhozena do vody.
V tom největším vedru na tábor přijíždí další návštěva – Terka a Kristýna. Jsou to dvě jemné dívky, které rozhodně nevpadají na to, že hrají závodně rugby. Ve školním roce trénovaly na našem stadionu a dnes tedy přijely na pozvání Dáši, aby si trochu užily léto, řeku a naše dětičky. Jdou spláchnout prach z cesty do Vltavy a my zatím pokračujeme v programu. Těžko se nám daří odvolat rozdováděné táborníku od řeky k dalšímu orientačnímu běhu. Až teprve zmínka o tom, že bude poetický, vzbuzuje to pravé nadšení. Množí se požadavky na nejrůznější básnické směry a romantik Radek zasněně volá: „Doufám, že to budou mí oblíbení prokletí básníci v původní francouzštině – ty české překlady nestojí za nic.“ Ivan se naopak táže, zda může recitovat vlastní poezii z poslední doby.
Vysvětlujeme, že na krátké a jednoduché trase, která vede po cestě, kudy chodíme na dříví, je umístěno šest lístečků s několika verši z básně Vrba ze sbírky Kytice od J. V. Erbena. „Ano, Kytice, to je ono“, volají všichni radostně a plachý introvert Tomáš Havel zamačkává slzu radosti nad tím, že opět bude číst verše českého klasika.
Vysvětlujeme dále, že člen každého družstva se musí naučit nazpaměť jednu část básně. Pak se vrátí a vybíhá další závodník, aby se naučil další část a po něm další a další tak, aby po doběhnutí všech mohlo celé družstvo přednést celu báseň souvisle tak, jak ji Mistr napsal.
A již zaznívá startovní povel a první poezie chtiví závodníci vybíhají ke svému setkání s Uměním. Tento orientační běh trvá ovšem trochu dlouho. Již minula sedmá hodina a družstva mají teprve tři části. Ti, kteří doběhli, chodí s očima obrácenými nahoru a neustále si opakují ty krásné verše. Ti ostatní se již nemohou dočkat.
Nakonec jako první přibíhá Ivanovo družstvo, staví se před odbornou jury (Terka a Kristýna, které se nabídly jako porota) a Bára Š. spouští jako první. Po ní pokračuje Tereza F., Petr, Pavlína a Ivan a všichni jsou přímo ponořeni do magických veršů:

Ráno sedá ke snídaní,
táže se své mladé paní:

„Paní moje, paní milá,
vždycky upřímná jsi byla,

vždycky upřímná jsi byla –
jednohos mi nesvěřila.

Dvě léta jsme spolu nyní –
jedno nepokoj mi činí.

Paní moje, milá paní,
jaké je to tvoje spaní?

Večer lehneš zdráva, svěží,
v noci tělo mrtvo leží.

Ani ruchu, ani sluchu,
ani zdání o tvém duchu.

Studené jest to tvé tělo,
jak by zpráchnivěti chtělo.

Aniž to maličké dítě,
hořce plačíc, probudí tě. –

Paní moje, paní zlatá,
zdali nemocí jsi jata?

Jest-li nemoc ta závada,
nech ať přijde moudrá rada.

V poli mnoho bylin stojí,
snad některá tebe zhojí.

Pakli v býlí není síly,
mocné slovo neomýlí.

Mocné slovo mračna vodí,
v bouři líté chrání lodí.

Mocné slovo ohni káže,
skálu zdrtí, draka sváže.

Jasnou hvězdu strhne z nebe:
slovo mocné zhojí tebe.“

K dokonalému přednesu to však mělo daleko a bylo potřeba některá slova napovědět. Za každé napovězené slovo se přičítá trestná minuta a Ivanovo družstvo má pět minut navíc.
Jako druhé dobíhá družstvo Kuby. Pokud by měli přednes bez chyb a nápověd, můžou Ivana překonat, ale především Kryštof je tak rozrušen krásou veršů, že zapomíná slova i sloky a jeho družstvo tak nabírá dvanáct trestných minut.
Ovšem družstvo Báry s třetím časem má dokonalý a procítěný přednes (odměňovaný ovacemi přihlížejícího obecenstva ve stoje) a pouze jedinou trestnou minutu, takže nakonec překonává Kubovo družstvo a je druhé. Na čtvrtém místě s velkou časovou ztrátou a čtyřmi trestnými minutami je Radkovo družstvo.
Po přednesech básní je chvíli takové až nábožné ticho – všichni v sobě nechávají doznívat pocity vyvolané těmito verši. To přerušuje až něžné volání Píby většího: „Žrasóóóó“, sice tiché a jemné, ale kouzlo zaniká, táborníci se vracejí do svých zdánlivě drsných skořápek a s hulákáním běží pro ešusy a hrnou se do jídelny na večeři.
Pak už jako obvykle následuje táborák a výplaty plichtíků za dnešní soutěže, služby a víkendovou vodu (celých 5,- plichtíků českých).
A tím končí další táborový den, horký a suchý, ale s krásným poetickým večerem.