Tábor na Myšárně 2012

Pátek 17.8. 2012 – Konečně atletika

Začíná první den olympijských atletických soutěží, vybíháme tedy na důkladnou atletickou rozcvičku, kterou vede Sára. Po snídani začínáme připravovat jednotlivé disciplíny: výseč pro oštěp (a pro raketky přípravky), kruh pro kouli a odhodovou čáru pro hod medicinbalem. Počasí by sice více přálo vytrvalostním běhům, je zataženo a příjemných 20 °C, ale časový rozpis je neúprosný – začíná hod medicinbalem přípravky a hod oštěpem staršího žactva.
V kategorii dívek se dle očekávání rozpoutává souboj mezi našimi třemi vrcholovými medicinbalistkami (vida, vymyslel jsem nové slovo) – Pavlínou, Terezou Faktorovou a Emou. Pavlína nakonec vyhrává výkonem 8,87, ovšem tři hody ze čtyř dala přes 8 metrů (přitom má osobní rekord 10,52 m). Druhá Tereza nezaostává o moc, má 8,66 m (a osobní rekord 8,89 m). Třetí Ema má rovných 8,00 (s osobním rekordem 8,64 m), ale naše nová atletka Bára Šiklová je čtvrtá těsně za ní s pěkným výkonem 7,91 m.
Kluci tak pěkné výkony nepředvádějí, i když 7,53 m vítězného Tomáše Kaloše je docela slušné. Druhý je Adam a třetí Šimon. Ondra kupodivu zde nevyužívá svůj výborný švih z hodu míčkem a zůstává pátý, i když si ke každému hodu pěkně zařve.
Oštěpem zatím házejí starší žákyně a jedna dorostenka. Zde se zdá vše jasné a také podle očekávání vyhrává Bára s výkonem 20,76 m. Na druhou Sáru (16,66 m) se překvapivě dotahuje třetí Terezka (16,05 m).
Po svačině vrhají starší žáci a dorostenci 4kg koulí. V této disciplíně není nikdo z nich specialista, takže vítězí spíše síla nad technikou. Někteří se pokoušejí o krok-sun-krok a je vidět, že s každým hodem se technika zlepšuje. Nakonec vyhrává Radek, který si po vzoru londýnských olympioniků při odhodu pořádně zařve a třetí pokus mu ulétává na 11,00 m, když ostatní tři pokusy má něco málo přes 8 m. Druhý je Ivan s 10,37 (asi tak silně neřve) a třetí Kuba Psohlavec s 9,69 m.
V sektoru hodu oštěpem se zatím rozcvičují kluci z přípravky na hod raketkou. Zde je favoritem Ondra, který také vítězí výkonem 35,10 m, ale blízko k němu se dotahuje Tomáš Kaloš solidním výkonem 34,60 m (přitom míčkem má hozeno nejvíc 31,35 m). Třetí Adam hodil o 10 m méně.
Mezi dívkami vítězí opět Pavlína s celkem slušným hodem na 24,20, druhá je tentokrát Ema s 18,70 a třetí Tereza hodila 15,90 m.
V oštěpu starších žáků je jasným favoritem Kuba Psohlavec, který letos na závodech hodil svůj osobní rekord 42 m. Na další místa aspiruje několik kandidátů – Ivan, Radek, Tomáš Havel, snad i Matěj. U rozběhu jako metodický poradce funguje Pavel Novák. Po čtyřech pokusech je jasno – vítězí Kuba s výkonem 40,02 m, na druhé místo se krásným třetím pokusem dostal Tomáš s výkonem 28,34 m a třetí je Radek s 27,37 m (slušný výkon, vzhledem k tomu, že oštěp drží jednou za rok). Ivan je čtvrtý s 20,99, nějak mu nevychází technika.
Nakonec malá přípravka (Lukáš, Viktorka a Eliška) hází malými raketkami. Lukáš zdá se konečně pochopil techniku hodu a jeho raketka letí na 24,50 m. Také Viktorka dává pěkných 13,00 m a Eliška 12,60 m, také celkem slušné.
Na závěr hodů a vrhů si oštěp zkoušejí kluci z přípravky – Lukáš a Šimon (i když Šimon už je vlastně mladší žák) a Lukášovi se 600g oštěp zabodává ve vzdálenosti 14,40 m. To je docela pěkné, budeme muset Lukáše naučit techniku a v mladším žactvu za dva roky může vítězit.
Tímto pro dnešek zakončujeme klasické technické disciplíny a přecházíme k běhům. Jako první je štafeta, ovšem štafeta speciální, s otázkami z Pavlovy sady Česko.
A je odstartováno! Na trať prvního úseku vyrážejí závodníci všech družstev – Radek, Ivan, Ema a Tomáš H. Běží po cestě nahoru po louce, obíhají oštěpy a vracejí se zpět k jídelnímu stanu. Nepředávají ovšem štafetu dalšímu, ale nejdříve běží ke svému rozhodčímu, který jim dává jednu záludnou otázku z dějin, kultury, zeměpisu nebo sportu České republiky. Kdo odpovídá správně, může předat štafetu, kdo neodpoví, běží trestné kolečko kolem stanů. V této fyzicky i duševně náročně disciplíně vítězí s velkým náskokem Bářino družstvo před Kubou, Ivanem a Radkem.
Pak už je oběd, poobědový klid a potom, pro dobré zažívání, je naplánována královská disciplína atletiky – maratónský běh. Tento běh je ovšem trochu specifický, zvláště v tom, že se vůbec nemusí běžet. Nejdříve procházíme se všemi trasu asi 1,5 km dlouhou kolem elektrického sloupu, kolem oplocenky, v lese po cestě až zpátky do tábora. Oznamuji, že cesta pomalou chůzí trvala 18 minut a že závod spočívá v tom, že každý oznámí svůj odhad času, za který tuto trasu uběhne. Pak se vydají všichni na trať, a kdo bude nejblíže svému odhadu, ten vítězí. Závodníci mi oznamují své odhadnuté časy. Trochu mě zaráží, že většina je delších než oněch 18 minut, nejvíce si dává Bára, Eliška H. a Petr, celých 25 minut. Naopak mě potěšil Ivan, který odhadl svoji rychlost běhu v terénu na 4 minuty na kilometr, a po složitém výpočtu dává čas 6:58. Další nejrychlejší odhad má Kuba Psohlavec – 10:00 min a Tomáš H. spolu s Terezkou Ps. – 11:00. Ostatní se pak svými odhady pohybují kolem oněch 18 minut.
Startujeme – a někteří dokonce vybíhají. Ivan nasazuje své zvolené tempo, za ním pak Kuba, Tomáš a Terezka. Sleduji ubíhající čas na stopkách – 5 minut, 6 minut, blíží se sedmá minuta, vtom se z lesa vynořuje Ivan a sprintuje do cíle. Stopky ukazují čas 7:05. O pouhých 7 vteřin se Ivan liší od svého odhadu. To asi těžko někdo překoná! A také nepřekonal – druhý Matěj přetáhl svých 15 minut o 17 vteřin, třetí Kuba Ps. přiběhl za 10:22. Ale i ostatní předvedli pěkné výsledky, většina se vešla do rozdílu 30 vteřin. Nejvíce se sekl Tomáš Kaloš, přiběhl o více než dvě minuty dříve.
Po odpočinku po maratónu je třeba ještě odházet disk starších žáků, na který dopoledne nebyl čas. V disku podobně jako u oštěpu je styl důležitější než síla. Ivan svůj styl dokáže využít nejlépe a vyhrává s výkonem 25,45 m. Za ním Kuba Ps. a třetí Matěj s 22,28. Opět zde poskytuje trenérské rady Pavel, dokonce vysvětluje techniku otočky, ale zdá se, že z místa bez otočky to přece jen zatím létá dále.
Tím tedy končí dnešní atletické soutěže na olympiádě Myšárna 2012 a naši komentátoři se s vámi loučí ze svého stanoviště. Nyní se přepínáme opět do běžného táborového života, kde se odpoledne pomalu překuluje do podvečera. Podle programu má být dnes večer burza, jak neustále někdo připomíná, takže je třeba co…?
Ano, samozřejmě, mít věci do burzy. Ale k tomu je třeba co…? Správně, táborák. A v táboráku hoří co…? Ano, dříví. A to je třeba přinést a nařezat. Chápu se tedy pily a s velkými kluky (Pavlem, Ivanem, Radkem, Matějem) vnikáme do lesa za kuchyní a kácíme několik soušek.
Mezitím na tábor přijíždí několik rodičů (je totiž pátek odpoledne) – Terezky Faktorů, Pavlíny, a rodiče Dominika přijíždějí na fungl nové čtyřkolce Polaris, která budí oprávněnou závist všech kluků na táboře.
Tak, soutěže dokončeny, dříví nachystáno, čtyřkolka obdivována, ale nepokojný mužský duch hledá stále nějaké výzvy, jak uplatnit mužskou sílu a schopnost řešit technické problémy. A s řešením technického problému přichází nepokojný duch Libor. Navrhuje vyřešit prasklé lanko na vlajkovém stožáru tak, že stožár vytáhneme, položíme, navážeme lanka a zase ho zvedneme a zastrčíme do díry. Na mé obavy, že stožár (má dobrých 11 m, z toho jeden metr v zemi) neudržíme, ten spadne, zboří pár stanů a zpřeláme několik dětských nožiček a ručiček, odpovídá, že tu je dost chlapů a že to udržíme. A jak řekl, tak chlapi činí. Celkem snadno vytahujeme stožár, pomalu pokládáme, rychle navazuji lanko a mozolnaté dlaně otců našich atletů se chápou stožáru a jejich silné paže jej snadno zvedají a zasazují do díry v zemi. Připoutávám vlajku a ta po šesti dnech tábora konečně hrdě vlaje nad stany. Hoši, děkujeme!
No, do večeře, táboráku a burzy je ještě dost času, vyhovuji tedy četným žádostem a zahajujeme výcvik zadáků na zítřejší splutí Vltavy. Neseme dvě laminátové Vydry k plážičce a hned se formují posádky i samostatní zadáci, aby si vyzkoušeli, jak se vlastně ta loď řídí. Všem to jde moc pěkně a daří se jim nejen odrazit od břehu, ale i vplout do proudu a pak se tišinou za naší přehradou zase vrátit. Ale nejvíce musím pochválit Veroniku a Tomáše Kaloše, kteří na zadáku seděli poprvé, ale po krátké instruktáži dokážou i se mnou (kolem 70 kg) na háčku objet přehradu a vrátit se tišinou. Veronika to pak ještě zkouší se Sárou na přídi a Tomáš se vydává sám na lodi k tomu velkému kameni dole po proudu. Doprovázím ho na druhé lodi a neustále zasypávám cennými radami, jak má zabrat, odlomit či přitáhnout. Takže ho musím pochválit ještě za to, že mne nemajznul pádlem.
A pak se najednou chýlí slunce k západu za les a to je nejlepší chvíle k focení parkurových přemetů vzad z balíku sena. Přemety předvádějí Ivan a Kuba Psohlavec, focení se ujímá Kuba Folberger.
Můžete se pokochat efektními záběry jakoby levitujících mladíků na pozadí červánků. (My vedoucí ovšem trneme hrůzou a radši se na to nedíváme).
Po večeři se už konečně může zapálit táborák, pak slavnostně přicházím já, jakožto strážce pokladny, a vyplácím zasloužené odměny za dnešní sportovní výkony. Bohatství některých táborníků šplhá do závratných výšin a těch pár plichtíků, které nakonec vybírám za pozdní příchody na rozcvičky a za neslušná slova, mi dávají v klidu, bez skřípění zubů a mumlání dalších neslušných slov.
A pak už může vypuknout první letošní burza. Vedení se ujímá Libor Píba Homolka. Já ovšem odjíždím domů, a tak průběh burzy bude muset vylíčit někdo jiný. Ale nepochybuji o tom, že to bylo pěkné zakončení dnešního náročného olympijského dne.