Tábor na Myšárně 2012

Pátek 24.8. 2012 – Divoká dvojspřeží a uklidnění u divadla

Dnes je tedy poslední den olympijských soutěží. Stejně jako ve starém Řecku je nejvíce divácky přitažlivý závod dvojspřeží, který bude dnes uzavírat celé čtrnáctidenní zápolení družstev. Zbývá už jen maličkost – vyrobit vozíky.
Původně bylo zamýšleno, že si družstva vyrobí klasické stráguly (strágula je, jak všichni znalci Rychlých šípů vědí, malý vozík o dvou kolečkách, se sedačkou pro jezdce a ojí pro tahouny), ale jednak je letos nějaký nedostatek koleček a jednak by dráhu, kterou zamýšlím, asi žádná kolečka nevydržela. Bylo rozhodnuto – budou tedy stráguly v zimní úpravě, to znamená na lyžích. Před skladem je vynesen materiál, lyže sjezdovky, nářadí, hřebíky, provázky, šrouby, vrtáky (čili nebozezy) a další. Družstva se dávají do práce. Nejdříve pečlivě vybírají lyže, ty přece budou určovat jízdní vlastnosti. Pak závodní týmy odborně demontují vázání a pouštějí se do stavby závodních strojů. Táborem se nyní rozléhá bouchání, řezání, klepání i klení (to když se klepne vedle), šroubování (vlastně ne, to nedělá hluk), kvílení rozbrusky, a závodní stroje nám vyrůstají přímo před očima. Jsou stavěné přímo na míru závodníkům tak, aby měly co nejmenší odpor vzduchu a aby dobře seděly v zatáčkách. Některé týmy ještě na poslední chvíli natírají své výtvory, aby se reklamy sponzorů dobře vyjímaly, ostatní už zajíždějí své stroje a podle připomínek závodníků provádějí poslední úpravy. Většina týmů také dává na rady odborných poradců a těsně před zahajovacími závody brousí hrany a mydlí skluznice tekutým mýdlem.
A již je tu první závod – sprint. Startéři řadí jednotlivá dvojspřeží do řady na startovní čáře. Jezdci s námahou udržují své rozehřáté koně, někteří se vzpínají a pěna jim stříká od udidel. Nakonec se daří všechny vozy srovnat – chvilka ticha – a START! Všechny vozy vyrážejí plnou rychlostí, od podkov koní létají jiskry a jezdci je pobízejí bičíky. Fantastický start! Ale již několik desítek metrů po startu se dopředu dostává vůz týmu … promiňte, nevidím dobře na stájové barvy přes ta oblaka prachu, který vozy zvedly … ano, nyní již vidím, je to dvojspřeží ze stáje Radka, s dvěma zpěněnými arabskými hřebci Al-Radekem a El-Mateiosem, řídí je zkušenou a pevnou rukou Kristýnka. Jejich náskok se stále zvyšuje, zatímco se zdá, že za nimi došlo k drobné kolizi mezi vozy z týmů Báry a Kuby. Ale už se rozmotaly, už jedou dále … ovšem na obrovský náskok Kristýnky, který se právě otáčí kolem sloupu na konci stádia, se již nemohou dotáhnout. Ujíždí jim také vůz Ivana a tak se rozpoutává boj o třetí místo. Ano, přátelé, do cíle již jako první přijíždí vůz ze stáje Radka, žokejka Kristýnka zdviženou pravicí zdraví bouřící tribuny. Za ním dojíždí vůz Ivanova týmu, jsou druzí, ač koně dělali, co mohli. Nyní ztěžka oddychují a pára jim stoupá od nozder. Boj o třetí místo nakonec vyhrává vůz ze stáje Kuby a na pěkném čtvrtém místě dojíždí Bářin vůz. Krásný závod, není-liž pravda, přátelé?
A to samozřejmě není všechno. Nyní nastupují závody mladých koní, které jistě nebudou o nic méně napínavé než předchozí sprint. Vozy se opět řadí na startu a než si je startér srovná, máme chvilku na představení jednotlivých ekipáží. V první dráze se chystá vůz ze stáje Radka, řízený zkušeným Adamem, který právě uklidňuje tříročního arabského hřebečka EL-Ukáše a mladou teplokrevnou kobylku Therezu – ta je ovšem zapůjčena za stáje Báry. Uvidíme, jak jim to spolu půjde, jedou v tomto složení poprvé. Vedle nich se připravuje vůz ze stáje Ivana. Z vozu sebevědomě mává tribunám mladičká žokejka Terezka F. a druhou rukou pevně drží opratě dvou mladých kobylek z chovu českobudějovických klusáků – Paulinu a Bar-baru Š. Ty už se nemohou dočkat, až vyběhnou na trať, stejně jako my, vážení přátelé. Tedy – ne že bychom se nemohli dočkat, až vyběhneme, chtěl jsem říci … ehmm.. podívejme se do třetí dráhy, kde vítězka předchozího závodu Kristýnka Ps. stěží udržuje další dvě mladé a bujné kobylky, napravo je zapřažena Zuza rovněž z chovu českobudějovických klusáků a vlevo je Veronica z málo známé stáje Horní Cerekev. Uvidíme, zda se osvědčí v tomto náročném závodě. No a na poslední dráze se chystá vůz stáje Kuby, s žokejem Kryštofem a smíšeným zápřahem – vlevo je Thomas, silný kůň, který by mohl promluvit do konečného pořadí, vpravo je známá kobylka Emma, velice rychlá a vytrvalá. Inu, za chvíli uvidíme. Zbývají poslední sekundy do startu….
A již je to tady, je odstartováno! Do čela se okamžitě dostává vůz v první dráze, tedy Radkova stáj. Téměř naroveň s nimi běží čtvrtá dráha, Kubova. Naopak druhá dráha, Ivanova, poněkud zaostává, zdá se, že mají nějaké potíže. Ale už se dostávají do tempa a začínají se dotahovat … a je tam pád! Ano, padají oba koně vítězky hlavního sprintu Kristýnky přímo do zápřahu Kubova vozu. Ajajaj, to bylo ošklivé. Doufejme, že nedošlo ke zranění, při té rychlosti. Uff, nic se nestalo, koně vstávají a ukázněně pokračují pod vedením Kristýnky v závodě. Ztráta je ovšem již značná. Ke sloupu, kde je otočka, se dostávají společně vozy Radka a Ivana … objíždějí sloup a zpoza otáčky jako první vyjíždí vůz Ivana. Favorité z týmu Radka mají nějaké potíže, nemohou se dostat od sloupu – na tu dálku to nevidím, ale zdá se, že se jim lyže vozu zapletly do hluboké trávy. Koně zabírají, jejich svaly se napínají k prasknutí, žokej Adam je pobízí bičem, protože se již blíží další vůz, Kubův, který se dříve vymotal z oné kolize. A Adamův vůz se již uvolnil a tryskem, ano, vážení přátelé, tryskem se řítí z kopce k cíli, z koní stříká pěna a hřívy jim divoce vlají. Již jsou v cíli jako druzí ve druhém dnešním závodě. A co se děje za nimi? Veliké překvapení! Dvojspřeží Thomas a Emma, kteří byli mírnými favority, ztrácejí i to třetí místo. Před nimi dobíhá vůz řízený Kristýnkou a tažený Veronicou a Zuzou, je to pěkné třetí místo. Až nyní se jako poslední do cíle dostává vůz Kuby řízený Kryštofem a nyní také už vidíme, co bylo příčinou jejich potíží. Levá lyže je zlomená, místo zvednuté špice trčí třísky obalené hlínou a trávou. Opravdu, s takovým vozem se nedalo vyhrát! Aha, podle komentářů v cíli se dozvídáme, že již při prvním závodu, při té zdánlivě nevýznamné kolizi, došlo ke šlápnutí na lyži některým z koní, která tím byla nalomena, a při pádu v právě skončeném závodě bylo dílo dokonáno a špička úplně odpadla. Je to smůla, přátelé, ale i ta patří do sportovního zápolení. Nyní je tedy na servisním týmu Kubova družstva, aby vyměnil celou lyži, má-li jejich vůz jet hlavní závod, závod, na který se těší diváci na stadionu již celý rok.
A tak servisní tým vytahuje hřebíky a demontuje prasklou lyži, zkoumá rozsah poškození podvozku, poměřuje novou lyži, vrtá otvory pro šrouby a připevňuje novou lyži tak, že vůz je včas připraven k hlavnímu závodu.
Týmy si ovšem nejdříve procházejí závodní trať. My s vámi, vážení přátelé, se k nim připojíme, abychom viděli, jaké nástrahy stojí před závodníky v poslední olympijské disciplíně. A vidíme, že trať je pěkně záludná: od startu je sice pěkná cesta nahoru ke sloupu, ale pak ostře zatáčí doprava, ano, do té hluboké trávy. Objíždí kulatý balík sena a pak za první tyčkou ostře zatáčí doprava, za druhou doleva a pak zase doprava, prostě takový slalom. Potom se jede kolem dalšího balíku slámy a vjíždí se do opravdu vysoké trávy, ovšem uválené jedním z těch balíků. (Jen je třeba si povšimnouti, že tráva je uválená proti směru jízdy vozů.) Pak následuje další ostrá zatáčka kolem oštěpu, pak smyčka kolem dvou oštěpů a cílová rovinka hlubokou trávou. Je to opravdu náročná trať, uvidíme, jak se s ní vyrovnají závodní týmy.

Bude pokračováno