Tábor na Myšárně 2012

Úterý 21.8. 2012 – Maršál, špión a dračí oči

Na ranní rozcvičku nás doprovázejí rugbystky Terka a Kristýna (a po rozcvičce prý uznale mručí o její náročnosti). Dnes je ale opravdu třeba se důkladně rozcvičit, neb maršál ani špión neušetří nikoho slabého a pomalého. Ano, dnes je ten velký den, kdy se utkávají tři velkolepé armády v bojích o své vlajky.
Před bojem je ale třeba ještě odnosit půjčené plastové lodě z tábora nahoru na Píbovu káru, protože se dnes musí vrátit. Válečníci brblají, že by radši už bojovali, ale nakonec je pět těžkých lodí naloženo a tradiční hra našich táborů může začít.
Organizace a přípravy se ujímají Maruška a Andulka, určují území, losují družstva, rozdávají kartičky s čísly a nakonec se při hře účastní těch nejlítějších bojů. Nechávám to na nich, ať se děvčata učí, a zatím se chvíli věnuji tichému rozjímání. Pak tahám dříví z lesa pro kuchyň a táborák, takže popis celé bitvy o vlajky bude muset poskytnout nějaký přímý účastník. Jen jsem zachytil, že Kubovo družstvo slavně uchvátilo vlajky obou nepřátel, ale jeho vlajku naopak sebral Radek. To jsme už dlouho neměli výsledek se všemi vlajkami ukradenými. Konečné zúčtování ovšem bylo těsné: Kubovo družstvo i přes zisk 200 bodů za vlajky zvítězilo o pouhých 13 bodů před Radkovým družstvem.
Odpoledne nás opouští návštěva Terka a Kristýna, které se musejí vrátit do výhně Českých Budějovic a o několik minut se míjejí s jinou přijíždějící návštěvou: ano, je to Šárka Vítová, jak všichni vědí, dcera našeho nedávného táborového vedoucího Bohouše Víta. Šárka drží těžko překonatelný rekord – na atletické tábory jezdila od svých 5 let a zúčastnila se rekordních 13 táborů. Dnes přijíždí se svým klukem Joshem, který je z Anglie a který se svými dvěma českými větami: „Jak se jmenuješ?“ a „Jak se máš?“ brzy navazuje kontakt s většinou dětí na táboře. Všiml jsem si, že Kryštof si s ním povídá anglicky, bez tlumočníka … inu, jsme přeci jen atleti, žádní fotbalisti, že ano?
Ivan mezitím předvádí svůj maskovací oblek důvěrně nazývaný Hejkal, který využíval při Maršálovi i špiónovi. Oblek vypadá jako kupka čerstvě posekané trávy a zkouší si ho i Kačka, které samozřejmě velice sluší.
Po opožděném obědě, zotavení se z válečných útrap a vykoupání pokračují olympijské soutěže. Dnes je na pořadu kanoistika, takže taháme k řece laminátové lodě a zahajujeme závody. Účastní se dvoučlenné posádky, které musí z naší přehrádky dojet k tomu velkému kameni asi 100 m daleko, objet ho a vrátit se zpátky.
Jako první startuje favorizovaná posádka Kuba Ps. na zadáku s háčkem Dominikem. Jejich start a nasazené tempo dává tušit, že se chystají zaútočit na zlaté pozice a výsledný čas 2:10 nasazuje ostatním posádkám opravdu vysokou laťku. (Nyní trochu předběhnu čas a zkonstatuji, že se opravdu nikomu nepodařilo tento čas překonat). Pak už následují posádky starších i mladších kategorií z každého družstva. Některé posádky jsou sehrané a ukazují vynikající výkony, jiné se učí spolupracovat teprve na vodě, což je vidět na jejich klikaté trajektorii. Bára E. s Tomášem H. se natolik zamotali, že nakonec Bára vystoupila a loď do cíle dotáhla. Kryštof má na háčku Emu, která má natolik silný záběr, že zadáka přepádlovala, takže i jejich lodi to trvalo do cíle dost dlouho. Naopak pěknou jízdu předvádějí Kuba F. s Máňou na háčku. Také Lukáš K. s Terezou Ps. na háčku jedou solidní jízdu, Lukáš se učí opravdu rychle. Výborná posádka je také Adam na kormidle a Veronika na háčku, ale o Adamovi to už víme a Veronika (která byla letos poprvé na vodě) má pádlování zřejmě geneticky zakódováno.
Mimo soutěž jedou ještě oba Píbové, při první jízdě na 9 sekund přibližuji rekordnímu času vedoucí posádky, při druhé jízdě se střídají (Píba Jr. na zadáku), ale čas je trochu slabší. Ani třetí jízdou velký Píba se svým zákonným háčkem Štěpánkou nepřekonává nejlepší čas Kuby a Dominika.
Plavbu na kánoi zkouší i Šárka s Joshem, který na tom nikdy neseděl a s vodou prý velké zkušenosti nemá (i k obědu pil pivo). Ale tuto premiéru si oba velice užívají a rejdí po Vltavě snad ještě déle než ostatní děti. Pozici zadáka si zkouší i malá Anička (6 měsíců), sice zatím s podporou Kačky, ale je jisté, že už se nakazila vodáctvím a na vodu se jednou vrátí.
Horké letní odpoledne postupně přechází do vlahého podvečera a od řeky se vracíme do tábora, abychom vyzkoušeli novou hru, která je specifická pouze pro toto tábořiště: Dračí oči. Půjčujeme si (díky!) od majitelů tábora ze skladu soupravu pro hru, což je pět tyčí s hrotem, které se zapíchnou do země do vrcholů pětiúhelníka, a jedna tyč, která se zapíchne do středu tohoto pětiúhelníka. Na pět tyčí se nasadí otočné tabulky s obrázkem otevřeného dračího oka na jedné straně a zavřeného oka na druhé straně. Vně pětiúhelníka stojí dvě družstva, z nichž jedno se snaží draka uspat a druhé probudit. Činí tak s pomocí míče, který hází na otočné tabulky, a snaží se tabulku otočit otevřeným nebo zavřeným okem ven z pětiúhelníka. Mají na to tři minuty, pak se počítají otevřené a zavřené oči.
Po počátečním oťukávání se mezi družstvy rozpoutávají divoké souboje o míč a přesné hody na tabulky. Vypadá to, že táborníky hra zaujala, jenom se menší děti do hry moc nedostanou, protože starší žáci je k míči prostě nepustí. Necháváme tedy tyče zapíchnuté v zemi a slibujeme mladším soutěžícím, že si příště zahrají sami.
Tak, drak je probuzen (případně uspán) a je čas na večeři a přípravu táboráku. Už celé odpoledne se šušká, že by mohla být dnes burza, takže není nutno děti k ohni honit. Brzy se celý tábor shromažďuje kolem rozhořívajícího se táboráku a vyžaduje výplatu plichtíků za dnešní výkony. Vyplácím za Maršála a špióna, za kanoistiku i za Dračí oči a za služby, naopak vybírám za pozdní příchody na rozcvičky a za slova, která se k atletům nehodí (nejsme přeci žádní fotbalisti).
Pak jsou peníze vyplaceny, každý má do posledního plichtíku spočítány své úspory … a napětí vrcholí …. bude burza nebo nebude? Ano, bude! Píba přináší velký koš zakrytý šátkem a v obecenstvu probíhá radostné vzrušení. Už je to tady!
A burza začíná …. (snad některý přímý účastník popíše své pocity z této burzy).
Tak tohle byl ten desátý den na táboře Myšárna 2012.