Pondělí 19. srpna: Maršál, špión a průtrž mračen
Dle táborového programu byl na dnešek naplánován Maršál a špión, stejně jako každý rok na začátku druhého týdně tábora. Ale mýlil by se ten, kdo by považoval Maršála pouze za celodenní táborovou hru. Maršál (a špión taky) je totiž velkolepá společenská událost, v podstatě příležitost k setkání několika generací atletů. Již několik let se vždy na Maršála sjíždějí bývalí atleti a bývalé atletky, kteří s námi byli na táborech v dávných dobách, kdy dnešní táborníci ještě vesele běhali po houbách (v atletickém slangu – ještě se nenarodili). A tak jsme radostně uvítali Petra Urbana (poprvé na táboře byl v roce 1999), Vojtu a Vítka Kubelkovy (poprvé s námi byli v roce 2002), Elišku Průchovou (2004), Jirku Květoně (2002) a Nelu Todorovovou (2000) se sestrou Dorou. Kromě toho přijel ještě Petrův kamarád Jirka Kratochvíl, který studuje Matfyz (a opravdu na to vypadá).
Po přivítání a vzpomínání na ty, kteří nejsou mezi námi (nepřijeli, protože jim do toho něco vlezlo) byl však čas na připravu samotné hry. Určili jsme vedoucí družstev: Jirku, Vítka, Vojtu a Petra, napsali jsme na lístečky jména táborníků a vylosovali složení každého družstva. V Maršálovi totiž, podle dávné tradice, nesoupeří táborová družstva, ale pokaždé se losují nová, jen na tento den a pro tuto příležitost. Připravili jsme barevné lístečky s čísly od 1 do 5, pro každé družstvo jednu barvu. Do map jsme zakreslili čtyři oblasti, kde si ta čtyři družstva měla zřídit své základny.
Nakonec jsme shromáždili všechny táborníky na nádvoří (stejně už začínali trochu vlčet) a vysvětlili jim pravidla. Ta jsou jednoduchá: Cílem každého družstva je sebrat ostatním družstvům jejich vlajky, což jsou šátky pověšené u jejich základen. Nejdříve je tedy nutné příslušné základny cizích družstev najít, pak dobýt, sebrat vlajku a donést do vlastní základny. Dobývá a bojuje se porovnáváním lístečků. Když někoho doženete a plácnete ho, porovnáte si čísla na svých lístečcích. Pětka (to je Maršál) bere čtyřku, trojku a dvojku, a, tady pozor, je sebrán jedničkou, což je ten špión. Čtyřka, trojka a dvojka, což jsou zřejmě důstojnické a poddůstojnické funkce, se berou navzájem podle hodnoty a berou taky toho špióna. Za každý vybojovaný lísteček se družstvu přičítají body, za každý prohraný lísteček se odečítají body a za každou získanou vlajku si družstvo připíše sto bodů. Takhle jednoduché to je.
Ale umíte si představit to sledování, to prohledávání houštin („tady někde ta základna musí být“), to pronásledování nepřátel s nižší hodnotou lístečku či panický úprk před vyššími hodnotami? Ty přepady ze zálohy, nebo krátké koalice dvou družstev proti třetímu? Ten útěk s vlajkou před rozlícenými členy okradeného družstva? Zbytečné otázky – kdo to nehrál, ten si to neumí představit, a kdo to hrál, tomu je zbytečné to líčit.
Po 10:00 jsme měli konečně vše připraveno, bojovníci byli vybaveni proviantem na dlouhý den v lese a každé družstvo mohlo vyrazit do své oblasti a založit základnu. Ještě jsme zdůraznili, že tábor je neutrální území, takže každý může mírumilovně přijít na svačinu nebo doplnit zásoby. A tábor se náhle vylidnil. Najednou se ukázalo, že kolem šumí les a zpívají ptáci a kromě pracovních zvuků z kuchyně už je úplné ticho, Zvláštní, toho jsme si za těch devět dní ještě nevšimli.
Čas pomalu ubíhal a občas táborem proběhl nějaký uřícený bojovník, ale zprávy z bojových linií byly dosti kusé.
Ve dvě hodiny ovšem zasáhla příroda a přihnala se šílená průtrž mračen, liják, slejvák a tropický déšť najednou.
Bude (snad) pokračováno