3
Aleš si prohlížel pouzdro s pocitem, že se ocitl v jakémsi horečnatém snu. Pak si ještě důkladně prohlédl kámen, který vylomil ze zdi, a uviděl na něm zbytky původní malty, skoro 800 let staré. Znovu upřel oči na plastové pouzdro. Viděl, že víčko je zalepeno voskem a že samotné pouzdro vypadalo podivně omšele. Náhle nevěděl, co má dělat. Bylo mu jasné, že toto je naprosto fantastický nález, který by měl okamžitě ohlásit archeologickému ústavu, a odevzdat mu také neporušené pouzdro. Na druhé straně stále hledá Béďu, který potřebuje pomoci, a tohle pouzdro našel podle jeho dopisu. Zaplašil pochybnosti o legálnosti svého počínání, pro jistotu se rychle rozhlédl, jestli je stále na hradě sám, a pak nehtem seškrábl vosk z víčka a pokusil se pouzdro otevřít. Nešlo to snadno, materiál pouzdra byl ztvrdlý jako kámen a víčko pevně drželo. Nakonec musel vyndat z kapsy nožík a víčko násilím vypáčit. Uvnitř uviděl stočený papír. Vyklepl ho na ruku a opatrně rozbaloval. Ukázalo se, že to jsou dva pruhy papíru, uříznuté zřejmě z obyčejného listu formátu A4. Jeden papír byl popsán povědomým rukopisem, na druhém listu byly rozházeny skupiny písmen, které nedávaly smysl.
Aleš se posadil na zeď paláce, na koleni opatrně uhladil papír s dopisem a dal se do čtení.
Aleši,
Možná jsi už pochopil, do jak hlubokých potíží jsem zabředl. Je to tak, uvázl jsem zde v minulosti, ve 13. století. Stalo se to nedopatřením, chtěl jsem jen experimentálně ověřit svoji teorii a sestavil jsem přístroj, který by mohl nahlížet do minulosti, takový chronoskop. Chtěl jsem se podívat, jak stavěli Vítkův Hrádek, ale když jsem přístroj spustil, otevřela se jakási brána a vznikl vzdušný vír, který mne nasál skrz bránu přímo do roku 1235. Moje teorie sice předpovídala možné cestování do minulosti, ale ne takové bouřlivé. Nestačil jsem si s sebou vzít zařízení pro cestu zpátky do naší současnosti.
Potřeboval bych od tebe, abys sestavil další přístroj a pak mi skrz něj poslal sem potřebné části, abych jej mohl sestrojit i tady. Návod k sestavení přístroje je ukrytý na jednom místě. Protože nevím, komu se tento dopis během těch let může dostat do rukou, zašifroval jsem popis tohoto místa tak, abys to dokázal vyluštit jen ty. Šifra je na druhém listu, k rozluštění použij papírovou skládačku, kterou bych měl mít doma v laboratoři.
Při posílání součástí buď nanejvýš opatrný, aby tě to nevcuclo taky, spouštěj přístroj z dostatečné vzdálenosti.
Věřím, že se ti to podaří, jsi moje poslední naděje.
Díky
Béďa
Vítkův Hrádek,
13. prosince A.D. 1235
Aleš si prohlédl ještě druhý pruh papíru, pak vytáhl z kapsy složenou skládačku a zamyšleně na ni hleděl. Přímo fyzicky cítil, jak mu pomalu začíná docházet, do jakého neuvěřitelného příběhu se dostal. Stále si ale připadal jako ve snu, ze kterého se stačí probudit a bude zase ležet ve své posteli ve svém dětském pokoji a poslouchat zvuky vesnického jitra. Zatřásl hlavou, aby se ujistil, že opravdu nespí, postavil se a jako hypnotizovaný si nahlas říkal: „Takže Béďa je tam … v minulosti … osm set let. Musím mu pomoct … poslat mu přístroj. Ne, nejdřív musím dešifrovat ten papír … skládačka …“
V jedné ruce držel skládačku, v druhé papír se šifrou a přeskakoval očima z jedné ruky na druhou. Nic ho nenapadalo. Kdoví, jak dlouho by takhle stál, kdyby mu náhle nezačalo kručet v žaludku. Jeho tělo se přihlásilo o svá práva, a tak si řekl, že tady na Hrádku teď už nic nevyřeší a že nejrozumnější bude dojet domů, naobědvat se a pak se může věnovat luštění Béďovy šifry. Sedl na kolo a opatrně sjížděl mezi stromů dolů k Hamerskému potoku.
3. úkol: Vyluštit šifru