4. den: úterý 16.8.
Ráno se vyvedlo dokonale letní a zcela prázdninové. Sluníčko se prodírá přes ranní mlhu a jeho paprsky jiskří na rose v trávě. Jak je obvyklé na našich táborech, děti se hlasitě domáhají rozcvičky, hlavně ať se po ránu pořádně a daleko proběhneme. Tak běžíme z naší loučky po cestě do kopce a za námi se ozývá pláč těch, kteří měli v noci hlídku, a tedy nesmí na rozcvičku. My vesele klušeme rosou po louce k lesu, tam se radostně rozcvičujeme a na naléhání dětí ještě běžíme dále do lesa. No, musím už zakročit a ženu děti zpět do tábora, na snídani. A za odměnu těm, kteří doběhnou přede mnou, věnuji na památku této rozcvičky 1 (slovy jeden) plichtík.
Po snídani začíná dlouho očekávaný den her. Zahajujeme oblíbenou Lodí duchů, kterou hrajeme už několik let a stále je oblíbená. Ta spočívá v přesekávání dětí dvěma napnutými lany, která se rychle pohybují kolmo na sebe. Dětičky vyskakují a vzápětí se vpíjejí do země, aby se vyhnuly kontaktu s lanem. Raději dělíme děti na mladší a starší, kteří soutěží za družstva, aby se nám na té lodi nepošlapali. Po urputném boji si první místo dělí Ivanovo a Radkovo družstvo, dívčí (Mánino a Bářino) jsou třetí až čtvrté.
Následuje rovněž oblíbené zapichování kolíku do středu. Cílem je zapíchnout kolík co nejblíže středu kružnice o průměru asi 6 metrů, ovšem soutěžící je oslepen (nebojte, jen jim zavazujeme oči). Není to tak jednoduché, i když každého vedu kolem celé kružnice vyznačené horolezeckým lanem, aby měl představu o obvodu. Letos se dětem nějak daří. Velmi málo výsledků je přes jeden metr, hodně se jich pohybuje kolem půl metru. Nejlepšího výsledku dosahuje Kryštof, fenomenálních 10 cm! Také jeho (tedy Ivanovo) družstvo po zásluze vítězí s průměrnou hodnotou 72 cm. Druhá Máňa se 104, třetí Radek se 120 cm a čtvrtá Bára se 125 cm. Pěkné výsledky. Navíc nikdo nevyšel z kruhu, jak se již v minulosti stalo.
Pak rychle shltneme svačinu a jdeme na další hru. Je to Šátkovaná a poprvé jsme ji hráli vloni na Uragánu. Je to akční, bojová a běhací hra, kde se snaží hráči sebrat soupeřům míč (dnes používáme ringo kroužky) a donést jej do vlastní brány. Zabránit soupeři v sebrání kroužku lze pouze tak, že se mu vytrhne šátek, který má každý zastrčený za pasem. Tato jednoduchá pravidla stačí ke vzrušující hře plné běhání, výpadů, opatrného kroužení soupeřů kolem sebe a nakonec i vítězného běhu s kroužkem do své branky.
Hraje každé družstvo s každým a potom dáváme ještě jedno kolo, aby se všichni nabažili. Nakonec po dvou kolech vyhrává Radkova školka a o druhé místo se dělí Ivanovo a Mánino družstvo, Bářino je čtvrté. Ale máme bohužel i první škodu: v zápalu boje někdo (nejspíš Kuba Ps.) chytil Tomáše Havla za něco jiného než za šátek a výsledkem jsou roztržené kraťasy.
Po Šátkované jsou všichni uhnaní a sluníčko už taky začíná připalovat, tak dáváme na uklidněnou Komáry, což je mírumilovná hra o zaplácávání těch protivných bzučivých potvůrek. Potvůrky jsou představovány dětmi, které neustále bzučí a píchají prstíky do slušného člověka, který se chce jen v klidu vyspat. Sice je (jako) noc a slušný člověk tedy komáry nevidí, neb má zavázané oči, ale zato je vyzbrojen ručníkem a tím mlátí kolem sebe, aby těch potvůrek umlátil co nejvíce. Pěkná hra, zvláště když některá potvůrka schytá přímý zásah ručníkem. Ale když se občas stane, že slušný člověk, co se chce v klidu vyspat, se ožene příliš a uletí mu ručník, to je pak krvavý masakr. Bzučící potvůrky se na něho sesypou a chudáka úplně uštípou. Takto skončila chudák slušný člověk Zuzka a slušný člověk Šimon.
Po této klidné a bohulibé zábavě, kdy se v rolích slušného člověk vystřídali skoro všichni, jsme tak zpocení, že je nutné se jít opláchnout do řeky.
Po obědě pokračujeme novou hrou Bizoni, která spočívá v lovení bizonů. Lovci jsou členové družstev, bizoni jsou vedoucí a střely jsou hadrové míčky, které jsme si (s díky) půjčili ze skladu majitelů tábora (a všechny do jednoho také vrátili). A tak se na louce za stany mírumilovně pasou bizoni, dokud je krvežízniví lovci nezastřelí a neodtáhnou ke kupci, který jim udělá do sešitu čárku. No, je to náročná hra. Bizoni prchají před lovci, občas lovci prchají před rozzuřenými bizony, mrtvé bizony lovci nemilosrdně táhnou před kopřivy a bodláky, takže za chvíli už máme všichni dost.
Je na čase dát opět nějakou klidnější hru. Volba padá na Navigaci v mlze, při které vedoucí navádí své družstvo tak, aby prošlo brankou na druhém konci louky. Je to trochu ztíženo tím, že všichni z družstva kromě vedoucího mají zavázané oči, a vedoucí, který zůstává na startu, musí navigovat pouze pomocí zvuků, nikoli slov. A tak se po louce potácí čtyři nevidomá družstva za zvuků gongu, mňoukání, klepání a hejkání. Kupodivu si oslepená družstva vybírají ty správné zvuky a skoro všechna docházejí do cíle. Po dvou kolech mají všechna družstva stejný počet bodů, takže Navigace končí čtyřnásobnou plichtou.
Po svačině a troše toho odpoledního klidu přichází vrchol dnešního dne her – turnaj v ringu. Už od včerejška máme nataženou síť a vymezené hřiště, urputné boje tedy mohou začít. Aby hráli rovní s rovnými, dělíme každé družstvo na tým A a tým B podle ročníků, takže hrají přibližně stejně silné týmy proti sobě.
Inu, slova zde však nestačí k popisu těch odvážných skoků a rafinovaných odhodů gumových kroužků. Laskavý čtenář nechť raději shlédne fotografie ukazující tu ladnost a odvahu hráčů této krásné hry.
Po těžkých bojích v ringu nakonec vítězí družstvo Máni před Ivanovým, třetí a čtvrté místo si dělí Bára a Radek.
A to byla poslední hra čtvrtého dne na táboře na Myšárně. Pak už byl táborák a výplaty plichtíků za dnešní souboje. Každý si tak přišel ke slušné sumě a už se tedy těšíme na burzu.
