2. den: neděle 14.srpna
Naše putování stále nekončí, ale snad dnes již spočinou hlavy a hlavičky táborníků pod celtou podsadových stanů v táboře Myšárna. Začíná to dobře – ráno přijíždím s Máňou k Myšárně, zatím ještě obsazené těmi cizími dětmi, sundáváme kola z auta a vyrážíme směrem na Štilec. Je to opravdu nedaleko, asi za půl hodiny jsme tam. Probíhá rituální vítání všech s Máňou, a já zatím vidím, že stan-tunel je sbalen, děti jsou po snídani, téměř vše je sbaleno a naloženo a káru a do Berlinga Součků, takže skoro nic nebrání vyrazit a dojet co nejdříve na tábor. Snad jen – byli bychom tam příliš brzo, předcházející táborníci mají odjet až po obědě. Tak plánujeme poněkud prodloužit trasu, pokud by bylo třeba, až na Zlatou Korunu. Kolem jedenácté vyrážíme a nevíme, jak dlouho pojedeme. Ale štěstí nám přeje hned na začátku, sotva jsme vyjeli z kempu, z předního kola Lucky Čutkové se ozvala rána a pneumatika byla rázem prázdná. Ano, praskla ji duše. Vítané zdržení je zde. Lucka náhradní duši nemá, tak Ivan jí hned nabízí svou vlastní duši (tedy tu gumovou), ale ta je příliš velká. Lepíme tedy – a hned je půlhodinka pryč. Nemusíme si tedy zajíždět, pomalu se ploužíme zpět přes Kosov, Opalice, Radostice, Štěkře, Záluží až do Čertyně a radostně výskajíce sjíždíme do hlubokého údolí Vltavy, kde na louce na břehu nás čekají dva týdny dobrodružství, her, koupání a jiného prázdninového dovádění.
Dojíždíme na tu louku u tábora, zastavujeme a díváme se na to hemžení dětiček, rodičů, vedoucích táborníků, kteří všichni pobíhají, balí, shánějí věci a posléze postupně odjíždějí – nezávidíme jim a nemyslíme na to, že tohle nás čeká za ty dva týdny taky.
Naše čekající děti podnikají několik výpadů s cílem zabrat si co nejdříve nejlepší stany, bez ohledu na to, že ještě nebyly vystěhované, ale my vedoucí to zatím bráníme. Ale je jasné, že pozice dlouho neudržíme. Naštěstí podle slibu minulé hlavní vedoucí skoro přesně v jednu hodinu je tábor a stany připraveny k předání a můžeme vypustit Krakeny. Tábor je bleskurychle obsazen a nakonec se zdá, že všichni jsou spokojeni. Konečně si mohou uložit spacáky a karimatky do stanů a začít konečně bydlet.
A v kuchyni je také vše připraveno, Libor mlátí do gongu v jídelně tak, že padá (ten gong), a dětičky s ešusy běží do jídelny a házejí do sebe první oběd.
Mezitím přijíždějí auta s bagáží, kterou jsme nechali na stadionu (tu je ovšem nutno snést dolů po prudké cestě do tábora), takže se všichni definitivně zabydlují, ale brzy nato oblékají plavky a jdou vyzkoušet Vltavu. Máme tu hned za ohništěm takovou malou plážičku s hrázkou, kde je písečné dno a hloubka tak akorát pro to, aby se děti vydováděly a vedoucí nemuseli neustále sledovat počty dětských hlaviček nad vodou a pod vodou. Uprostřed řeky je dost silný proud, který si dětičky užívají. Kolem proplouvají vodáci a jako slušně vychovaní na všechny řveme: „AHÓÓJ“.
Když jsou všichni dostatečně odmočení, oficiálně zahajujeme letošní tábor. Oznamujeme složení družstev (s tím není patrně spokojen nikdo, což znamená, že jsme to vybrali dobře)
Letošní družstva tedy vypadají takto:
| 1 | 2 | 3 | 4 |
| Ivan Holečka | Maruška Kučerová | Ernstová Barbora | Kroutil Radek |
| Tomáš Havel | Marchal Dominik | Kuba Psohlavec | Tereza Psohlavcová |
| Homolková Eliška | Matěj Tyc | Jakub Folberger | Adam Mikeš |
| Ernst Kryštof | Kroutil Petr | Bendová Ema | Tomáš Kaloš |
| Kristýnka Psohlavcová | Pája Čížková | Kadečka Lukáš | Pupík Šimon |
| Sára Součková | Tereza Faktorová | Zuzka Čutková | Lucka Čutková |
Slavnostně vytahujeme vlajku na stožár a dáváme dětem instrukce, kterak se správně chovat na táboře. Také upřesňujeme finanční záležitosti – jak si lze vydělat plichtíky a rovněž jak jich lze rychle pozbýt (letos přitvrzujeme a za sprosté slovo hříšník odevzdá 5 plichtíků).
Potom opět volá kuchyně, ale nikoli na jídlo, ale že jí dochází dřevo. Rovněž na táborák bude nejspíš potřeba nějaké dříví. Bereme tedy pily a sekyry a vyrážíme na obhlídku lesa, co leží na břehu v tom oblouku Vltavy. Je tam spousta soušek i suchých větví na zemi, ještě něco sem tam uřízneme a každý podle svých sil se chápe nějakého kusu dřeva a nese ho do tábora.
Kolem páté přijíždí poslední várka bagáží a také čtyři lodě. I ty je bohužel nutno ručně odnést po cestě dolů, ale cesta je pro auta opravdu prudká. Po ní dokáže nahoru vyjet pouze Berlingo Součků a Libor s mírnou dopomocí tlačením starším žactvem.
Lodě hned táhneme k vodě a jdeme zkoušet, jak se na tom vlastně jezdí. Skoro každý si vyzkouší pádlování na háčku nebo na zadáku, sveze se po proudu a mírným vracákem za naší hrázkou se vrací zpátky. Nikdo se necvaknul, tak to asi umějí dobře.
Pak ještě skupina stavitelů pod vedením Kuby Folbergera zpevňuje tu kamennou hrázku, abychom měli opravdu pěkné koupaliště.
No a pak už děti vyháníme z vody na večeři a po ní se už chystá první táborák. A opět je to tady, zpívání při kytaře (letos máme opravdu hojnost kytaristů), praskání dřeva a jiskry lítající do tmy.
Tak to byl ten druhý den, myslím, že se nám taky vyvedl.