Již tradičně jsme uzavřeli uplynulou sezónu na Šumavě
Každou sezónu je třeba řádně uzavřít, zhodnotit a oslavit, proto se v našem oddílu stalo tradicí toto vše spojit s mikulášskou nadílkou. Naším oblíbeným místem se staly šumavské Prášily, možná i proto, že čerti jezdí od jihu (jak píše Jan Werich v Až opadá listí z dubu), tak aby to neměli daleko. A nutno potvrdit, že ti čerti, kteří přišli na nadílku do chaty českých turistů, nebyli nějací zdomácnělí a krotcí městští čertíci, byli to opravdu divocí lesní čerti, černí jako bota a velmi nebezpeční. Naštěstí je ctihodný pan Mikuláš udržel na uzdě, takže jsme se do základny U Jakuba vrátili se stejným počtem dětí, s jakým jsme odešli na nadílku.
V neděli se vylouplo krásné počasí, které bylo škoda kazit nějakým zničujícím výletem, tak jsme zorganizovali netradiční sjezdařsko-terénní závod na běžkách na Ždánidlech. Ty malebně zasněžené hrboly a dolíky skrývaly pod sněhem trosky vesnice Gzenget zničené vojáky, když tu ještě býval vojenský prostor, ale touto smutnou minulostí jsme děti nezatěžovali. Naopak jsme jim naplánovali veselý (pro nás) slalom tímto složitým terénem zakončený výběhem do kopce. 
Kupodivu u mnoha dětí vzbudil odpor, ale nakonec to projely skoro všechny. Jenom Honzík Běláč dojel s asi půlhodinovým zpožděním, které bylo způsobeno jeho pádem a následným zapadnutím do jakési podzemní roury se současným zauzlováním nohou a lyží. Zachránil jej až Petr Urban (otec) kochající se krásou šumavské zimy, když slyšel prakticky z podzemí slabé pípání : „Pomoc, tady jsem…“. Ale vše dobře dopadlo, Honzík dojel do cíle a my jsme mohli zakončit tento den i Prášily 2001 skvělým sjezdem po louce (tedy až potom, co odešel ten ochranář, který nás před opuštěním značené cesty důrazně varoval). A tak i dnes jsme se vrátili na chatu s plným počtem dětí, kéž by se nám to dařilo i při dalších akcích.
Zažili a zapsali Petr Urban & Láďa Kučera