16.4 Odpoledne
16.4 Odpoledne
Mám to! Sice nevím, co se tam píše, ale aspoň jsem zjistil, jak je to zašifrováno. Ale musím přiznat, že mi pomohla trochu náhoda. Po obědě jsem si sedl za stůl a opět chvilku zíral na kopii toho lístku, dokud mi nezačaly slzet oči. Pak mne napadlo, jestli není nějaké vodítko k rozluštění přímo na originálu. Vytáhl jsem lístek z obálky a začal ho prohlížet z obou stran. Pak jsem ho prohlížel proti světlu, jestli není něco skryto přímo ve struktuře papíru, ale náhodou jsem ho také obrátil písmem od sebe – a pak jsem to uviděl! Text psané kaligrafickým, ozdobným, ale lidským písmem zcela jasně prosvítal z lícové strany papíru. Je to jasné, to písmo bylo psané zrcadlově převrácené. Přišlo mi na mysl, že to muselo dát spoustu práce, takhle složitě to zapisovat. Co to asi muselo být za důležitý nebo tajný záznam, že někdo věnoval jistě spoustu hodin tomu, aby jej zapsal tak, že náhodný čtenář jej nerozluští“ Bohužel jsem ani já, náhodný čtenář, který jej náhodou rozluštil, nebyl schopen toto sdělení přečíst, bylo totiž latinsky. Jenom jednomu slovu jsem porozuměl, slovu, které mne ihned doslova uhodilo do očí a zrychlilo mi tep. „Druid“. Zamrazilo mne – už to opět začíná“ Děkuji, nechci, loni jsem sotva vyvázl živý. Hodil jsem všechny papíry do zásuvky a opět se věnoval své práci. Ale myšlenky se mi nějak rozbíhaly.
19.4. 19:30
Latinský text mi nešel celou dobu z hlavy. I když mé moudřejší já mne napomínalo, zvědavost byla silnější, a tak jsem si ten latinský text přepsal na čistý papír a hledal v našem ústavu někoho, kdo umí latinsky. Říkal jsem si, že snad přeložení několika řádek textu nemůže vést k nějakým neblahým následkům. Ale zatím jsem nikoho důvěryhodného nenašel. Musím si ještě vymyslet nějakou věrohodnou historku o tom textu a proč jej potřebuji přeložit.
20.4. 19:30
M. má opravdu skvělý smysl pro humor. Dnes jsem se jí zeptal, jestli nezná někoho, kdo umí latinsky. Odpověděla, že zná. Zeptal jsem se, zda by mi na něj mohla dát kontakt. Odpověděla, že mohla a napsala mi telefonní číslo. Když jsem odpoledne na to číslo volal, ozval se známý hlas – byla to ona, M., a vesele se smála, jak jsem jí naletěl. Vskutku zajímavý způsob, jak někomu dát své telefonní číslo. Ale latinsky opravdu umí.
Domluvili jsme se na osmou hodinu večer, že zajdeme do nějaké restaurace na večeři a tam ji přinesu ten svůj papír s latinským nápisem. No, už je pomalu třičtvrtě, musím jít.
Úkol 2: Přeložení textu