Zprávy z tábora – 9. den

Neděle 21.8.2016
Dnes bylo krásné ráno. Někdy po půlnoci přešla studená fronta, spustil se vytrvalý déšť a ráno kapky stále ťukaly na stanové plátno. To je přesně ten zvuk, při němž se probudíte, podíváte se na kalné světlo prosvítající celtou, znovu se slastně zavrtáte do vyhřátého spacáku a pomalu se vracíte do království snů. Tak to jsme zažili dnes ráno. To byla krása! Odpustili jsme dětem budíček v půl osmé i rozcvičku v tričku a karaťasech a něžně jsme je budili až po půl deváté na snídani.
Na dnešek byl sice plánován odjezd na dvoudenní cyklovýlet, ale netroufli jsme si odjet s takovou předpovědí, která slibovala přesně stejné počasí, které jsme tu měli celý den – tedy zataženo, asi 19 °C a občasný deštík.
A tak přišel čas batikování a Dešťových her.
Začala Dáša a vytáhla bílá bavlněná trička, barvy na látku a čtyři lavóry (čili vědra), připravila provázky, nůžky a igelity. Děti začaly svá trička motat a svazovat a polepovat a šněrovat a uzlovat takovými způsoby, že jsem se až bál, aby neporušovaly geometrické zákony trojrozměrného prostoru. Pak naházely tyto umělecké výtvory do lavórů určených pro jednotlivé barvy a další rutinní práce už byla na osádce kuchyně – připravit barvy do hrnců, vařit, namáčet, vytahovat, prát v octové vodě a mumlat u toho čarodějnická zaklínadla.
Pak jsme začali vymýšlet a organizovat Dešťové hry, ale děti nás předběhly a našly si zábavu samy. A tak místo plánované pantomimy a velkých piškvorků byla v jídelně zřízena herní střediska pro BANG! (westernová karetní hra), Klouby (lehce brutální hra s mincí), další karetní hru, jejíž název jsem nezachytil; další zápasy se odehrávaly u pingpongového stolu, kde ovšem bylo nutno hrát v louži a v holínkách.
Též se pletly náramky a někteří hodní chlapci (nevím přesně, kteří to byli) vyčerpali z ohniště jezírko, které tam vzniklo po nočním dešti.
Mezitím odjeli poslední táborníci, kteří zde byli jen na první týden, tedy Robert a Adéla. Máme teď tedy konečný počet 33 táborníků a proměnný počet dospělých.
Až po svačině se nám podařilo herní situaci trochu zorganizovat. Jirka Květoň naučil děti hru, kterou jsem pracovně nazval Plácání rukama do stolu jako postupující vlna s náhodnými změnami směru. To jim vydrželo až do oběda (sýrové placičky s bramborem, hmmmmňam), po něm a krátkém klidu jsme vyhlásili Popeláře. To je taková sběratelská hra, kdy každé družstvo dostane seznam 15 věcí, které musí co nejdříve získat a přinést. Seznamy si vytvářela družstva sama, pak jsem je od nich vybral a vedoucí si je losovali. Myslím, že nejméně jedno družstvo si vylosovalo svůj seznam zpět.
A řeknu vám, byly to pěkné sbírky. Sešly se tu dvě kanoe, několik krumpáčů a lopat, můj vlas a jeden vous, dokonce foťák mi sebrali. Byla zde i klasická tanga (Terezka P. tvrdila, že je má na sobě – nekontrolovali jsme), dále Martinův chlup (ze stehna), nebo 5 litrů vody z tůňky a podobné chuťovky. Sebrali i hodiny z jídelny, Lukášovo jojo a Kubův nůž.
Těsně zvítězilo Dannyho družstvo před Lukášovým a Tereziným a všechny věci se v pořádku vrátily na svá místa.
Pak jsme konečně zahájili oficiální závody družstev na lanové dráze přes potok. Martin Panský dával jištění lanem a musel kvůli tomu pokaždé přebrodit potok tam a zpátky. Ale stálo to za to, přátelé.
Viděli jsme vynikající výkony všech závodníků. Trať byla velice obtížná a ne všichni ji dokončili, ale všichni bojovali až na krev, jak se na atlety sluší. Nejlepšího výkonu dosáhla Bára Brcková (2:57 min), ale většina závodníků se vešla pod pět minut. Z těch, kteří nedokončili, se sluší vyzdvihnout Dannyho, kterému ta výška zjevně nedělala dobře, ale bojoval jako lev. Na druhém břehu sklouzl ze smyčky a do posledních zbytků sil se pokoušel dostat zpátky na lano. Je to velký bojovník, jak můžeme často vidět i na jeho oblíbené osmistovce.
Krásně šly po lanech také Kačka a Terezka Kadečkovy, které krátké nožičky a ručičky nahrazovaly odvahou a obratností.
Soutěži přihlíželi také rodiče Brckovi, kteří přijeli na kolech, a rodiče Kunovi. Oboje rodiče jsme rádi viděli, zvláště když vybalili krabici koblih, koláč a další krabici cukroví.
I po skončení soutěží na lanové stezce bylo stále dost zájemců o překonání potoka na lanech a chudák Martin musel ještě dalšího hodinu brodit studený potok tam a zpět. Pak už musel odjet domů, ale slíbil přijet ve středu, kdy bude možno pokračovat.
Odpoledne už nepršelo a dokonce se mezi mraky ukázalo i sluníčko, takže se nakonec z krásného dešťového rána vyklubal krásný letní den.
Lukáš Kadečka s Ivanem zapálili oheň a kolem něj se začali postupně sletovat jako můrky všechny děti. Ivan a Lea krásně hráli na kytary a Kuba k tomu rozdával Poste Restante.
Nakonec se, ač zjevně nerad, s námi rozloučil i Jirka Květoň, s mnohým rukoutřesením, objímáním a líbáním a za skandování „Jir-ka, Jir-ka“ také zmizel v houstnoucím soumraku.
Já jsem potom vyplatil plichtíky za zbývající atletické soutěže, za včerejšího Maršála a špiona, za dnešní hry i lanovou stezku. A pak se úplně setmělo, nahoře někdo konečně rozsvítil hvězdičky, oheň pěkně hřál do kolen a k tomu nám hrál a zpíval svým tklivým hlasem Libor Píba Homolka.
No umíte si představit lepší závěr dne, který začínal tím tichým ťukáním kapek na stanovou celtu?