Pátek 19.8.2016
Dnes se i ta nejranější ptáčata začala ozývat až v sedm hodin. Inu, náročný táborový program si začíná vybírat svoji daň. Budíček už opravdu budí a některé mladší žákyně je již třeba dostat ze spacáků pod pohrůžkou násilí.
Ale nakonec všichni vyběhli včas a v příslušném oblečení na rozcvičku. Běžel s námi i Vojta Kubelka, účastník táborů v letech 2002 až 2006, tedy v letech narození velké části letošních táborníků.
Po snídani jsme začali chystat atletické sektory pro dnešní soutěže. U ohniště byl kruh pro vrh koulí, pod lesem bylo stanoviště hodu létajícím talířem na cíl a do dálky, od branky se házelo oštěpem a dole u můstku byl sektor hodu medicinbalem, diskem a ringo-kroužkem.
Ještě k těm létajícím talířům – ony to už vlastně nejsou létající talíře, nýbrž disky pro disk-golf, o němž jsme tu již mluvili. Jeden pro dlouhé hody, prý až 200 m, se jmenuje drajv, pak je mid-range a do koše se hází patovací disk. Právě tím se závodníci pod vedením Vojty trefovali do barelu postaveného na balíku sena. Disk-drajv pak házeli přes louku a někteří ho dostali opravdu hodně daleko. Nejlepšího výkonu dosáhk Tobík, který poslal létající talířodisk na 46,59 m a přehodil Kačku, Martina i Ondru.
Oštěpem házeli soutěžící od branky do kopřiv na louce, kde měřil a vracel oštěpy Kuba Folberger, jenž měl dlouhé kalhoty.
Nejlepšího výkonu dosáhl Martin Sladký – 27,50 m, z děvčat Maruška – 22,82 m.
Medicinbal si vyzkoušeli všichni, i když je to disciplína pouze pro přípravku. Tereza Faktorová si vzpomněla na své úspěchy, když vyhrávala krajské přebory přípravek svými hody daleko za 10 m. Dnes dala 13,31 m, více než Ondra (12,91) a přehodil ji jen Martin Sladký s 13.85 m. Z kategorie přípravek házeli pěkně Marek (8,75 m), Edita (8,21 m), Radka (8,51 m), Bára (8,99 m), Tobiáš (8,94 m).
Na stejném stanovišti, které řídil Danny, se házelo i diskem (skutečným ateltickým), děti od ročníku 2005 házely ringo-kroužkem. Diskem mrskla nejdále Kačka Žohová, která s 23,66 m přehodila i Martina (23,21 m). Přiblížil se jim Ondra s výkonem 22,40 m.
Koulí se vrhalo u Kačky a Marušky. Opět závodníci ročníku 2005 a mladší měli kouli 2 kg a nejmladší děti měly jen kilový žlutý medicinbal. Ostatní starší přípravka a žactvo měli kouli 3 kg. Zde absolutně nejdále vrhnul Martin Sladký – 10,36 m, a to měl kouli 4 kg. Za ním byla Kačka s 9,50 m.
Během soutěží postupně přijížděli bývalí atleti, kteří se každý rok scházejí na našich táborech na Maršála a špiona – Ivan Holečka, Eliška Průchová, Vítek Kubelka, Jirka Květoň.
Po obědě (vynikající roláda s bramborovou kaší) také přijeli opět rodiče Nagyovi, opět ne s prázdnou, ale s výborným čímsi zavinutým, hustě politým něčím hnědým sladkým. Dokonce se mi podařilo kousek ochutnat, než se po tom zavinutém zaprášilo na svačinu. Přijeli i rodiče Brunclíkovi a s nimi borůvkový koláč. Ten už jsem nestihl ochutnat.
Po obědě jsme relaxovali, vzpomínali se starými atlety na staré tábory. Přijel i Martin a zahájil přechody lanové dráhy přes potok.
Vojta sebral skupinu mladých nadšených přírodovědců a šel s nimi lovit motýly na kraví louku. Přivezl totiž s sebou opravdickou síťku na motýly. Na louce zdokumentovali asi deset druhů motýlů.
Pak jsme ještě dokončili dopolední atletické soutěže a potom už se rozpoutal absolutní sportovní chaos. Staří atleti hráli ringo, žactvo hrálo vybíjenou, podle prvního pohledu kluci proti holkám, přípravka si házela tím míčkem se stuhou. Pak se tyto soutěže vyvinuly do volejbalu a fotbalu, opět zřejmě kluci proti holkám. Tyto klasické sporty byly samozřejmě doprovázeny pouštěním lodiček v potoce, broděním vodou, pingpongem, hraním karet a podobnými aktivitami.
Všechny je ovšem ukončilo táhlé volání „Večeřéééé!“, následované Lenčiným rozkazem „Všichni umejt ruce!!!“.
K večeru se kolem ohniště začali shromažďovat táborníci a skládali vedle kamenů úhledné hraničky z tenkých větví a naštípaného dřeva. Pochopili jsme tu narážku a šli připravit dříví a zapálili jsme oheň. Dáša rozdala Poste Restante (vzkazy jsme předali), pak jsem vyplatil plichtíky za dnešní soutěže, které jsem stihl vyhodnotit, a k poslechu i zpěvu hráli Vítek a Ivan.
Ale to nebyl konec dnešního programu. Ten měl vrcholit událostí, o které se mluví už celý týden a pro niž se všichni tak snaží, aby získali co nejvíce plichtíků.
Ano, byla burza. Přinesl jsem ze skladového stanu bednu zakrytou nachovým sametem a Vítek se ujal vyvolávání. Vyvolával moc pěkně, bylo vidět, že se učil u samotného mistra – Velkého Píby.
Burza se ovšem nedá dost dobře popsat, ta se musí zažít. Nejlépe se svými těžce vydělanými plichtíky, které zajistí ten pravý zážitek, i s tím váháním, zda přihodit či počkat, s tou radostí, když se podaří někomu vyfouknout cennou věc, s tím zoufalstvím, když chcete jen někomu natáhnout cenu a najednou nikdo nepřihazuje a vy si musíte koupit za drahé peníze věc, kterou nechcete..
Ale burza byla dnes bohatá, točily se tu veliké peníze a asi každý získal nějakou krásnou a důležitou věc, kterou budete mít brzo doma.
Burza trvala asi hodinu, ale pak se úměrně stoupající ospalosti a klesající finanční hotovosti začaly lavičky kolem ohniště postupně vylidňovat. Burzu jsme tedy ukončili, i když ještě spousta věcí zbyla. Zbytek táborníků se odebral do spacáků a u ohně teď sedí a zpívají staří atleti, jako za starých časů.
Tak dobrou…
Ahoj Baru, vše nejlepší k půlnarozeninám na svatého Bernarda. MaT
Ahoj Teo, kávovník je dobře zalitý a těší se na Tebe. MaT