Úterý 16.8.2016
Tábor už najíždí na standardní režim, už stále více dětí se probouzí (případně neprobouzí) až s budíčkem. Je pěkné pozorovat, jak věci začínají fungovat.
Dnes s námi běžela na rozcvičku Lea, sestra Edity, a vedla s námi tu svoji „honky-tonky“ rozcvičku, kde se třese všemi částmi těla, včetně očí a jazyka. Bylo to něco jako „Dáme ruku sem a dáme ruku tam a dáme ruku sem a takhle s ní zatřesem, uděláme honky-tonky rotaci, ať máme legraci.“ A všichni táborníci, včetně pubertálního staršího žactva třáslo rukama (nohama, břichem, očima, jazykem…) a rotovali na místě.
Pak jsme samozřejmě ještě dodali klasickou atletickou rozcvičku, protože by jistě spoustě dětí bylo líto, kdyby o ni přišli.
Po snídani jsme zahájili Den táborových her klasikou-Zapichování kolíku do středu. Výkony jsme viděli solidní, ale k loňskému rekordu Sáry 3 cm se nikdo ani nepřiblížil. Nejblíže středu kruhu se trefila Nikola Žáková se 17 cm. Naopak na opačném konci spektra výkonů zazářila Maruška s pěknými 301 cm.
Následovala další klasika – Slepecká stezka, kdy se děti se zavázanýma očima plazí po louce a nahmatávají kameny. Zda naopak Maruška s 54 vteřinami a Robert Hanzal s 44 vteřinami byli jediní pod minutu. Maruščino družstvo také po zásluze zvítězilo na průměr časů.
Po svačině jsme pokračovali další hrou z šerého dávnověku našich táborů: Poznávačkou. To se hraje tak, že se dvě družstva shromáždí po dvou stranách deky, kterou držím s pomocníkem tak, aby na sebe družstva neviděla. Vedoucí vyšle vždy jednoho člena k dece a my pak strhneme deku dolů. Kdo jako první řekne jméno toho druhého proti sobě, získává pro družstvo bod. V táborových kronikách na tomto místě vždy vtipně poznamenávám, že jsem netušil, kolik jmen dětí začíná na „Ééééé“.
Při hře kupodivu nepůsobila poznávací problémy dvojčata Kadečkova (Terka a Kačka), ale úplně běžní členové, zvláště novým táborníkům. Osvědčil se naopak Teodor Brcko, který několikrát překvapil jistými jasnovidnými schopnostmi, když vykřikl jméno protivníka ještě chvilku před spuštěním deky. Občas se dokonce trefil.
Naopak tápal třeba Ondra, i přes to, že se při seznamovací hře Práskající Čestmír naučil jména všech 38 táborníků.
V Poznávačce zvítězilo opět Maruščino družstvo před Borci Dannyho.
Pak byl oběd a dlouhý polední klid, kdy někteří pokračovali v ringu a několik malých vševědů na mně loudilo další Intelektuální rozcvičky. Konkrétně oba Brckovi, Tína, Tereza Votíková, Honza Stejskal si už vydělali pěkně kulatou sumičku na odměnách za odpovědi. Dnes pozadu nezůstala ani Magda Červinková a Nela. Ale musím zmínit Terezu Votíkovou, která přišla na tu pekelně těžkou hádanku pro nejstarší kategorii, tu o těch skleničkách s tonikem a fernetem (ovšem ve vší počestnosti). Není ona tak trochu geniální?
Po obědě (bramborová kaše s uzeným) jsme pokračovali Dekomlatem a Ringem družstev. To jsou úžasné hry, plné dramatických zvratů,ale těžko se popisují v kronice.
Dekomlat zvenčí vypadá jednoduše, když dvě děti se zavázanýma očima hledaji po zemi deky svázané do tlusté roury, a když je najdou, mlátí se s nimi hlava nehlava. Ale uvnitř, když to zkusíte, zažijete takové vzrušení z boje jako (nejspíš) rytíř ženoucí se na velkém koni do středu zuřící bitvy. Proto pokračovaly souboje i po skončení oficiální soutěže družstev.
Ringo je podobné. Kdo jednou viděl ty odvážné výskoky nebo naopak obětavé rybičky po gumovém kroužku (krásné rybičky předváděl Teo Brcko a Lukáš Vacek, ve výskocích dominovalo pochopitelně vytáhlé starší žactvo), pochopí, čím si tato hra získala děti tak, že snad to chodí hrát již před budíčkem.
Při všem tom sportovním zápolení jsme samozřejmě nezapomínali na pravidelnou stravu. Kdykoli se od kuchyně ozvalo „Svačináááá“ nebo „Oběěěěd“ nebo „Večeřéééé“, děti zmizely během půl vteřiny a hozený ringo kroužek smutně doplachtil na prázdné hřiště.
Dnes ta odpolední svačina byla zvláště vydařená, protože přijeli rodiče Nagyovi (Edity a Ley) a přivezli celých 14 nohavic vynikajícího štrůdlu. Díky, Lenko a Zdenku! Ani není třeba zdůrazňovat, že po štrůdlu se zaprášilo ještě větší rychlostí než po těch šiškách s mákem.
Odpoledne přijel také velký Libor s malým Píbou, který se zařadil do do ružstva Stíhačky Kačky Žohové.
Dnešní podvečer byl také ozvláštněn tím, že Lenka Barovnová s Eliškou zatopily v kotli a ohřály vodu na sprchování. A tak se skoro celý tábor konečně pořádně namydlil a umyl v teplé vodě. Děkujeme, děvčata, bylo to příjemné!
Večer ještě hořel táborák, kde jsme rozdali Poste Restante (i Brckům a Lukášovi), ale pak jsme poslali děti brzo do spacáků, protože zítra vyrážíme na dlouhý pěší výlet. Proslýchá se, že snad ani rozcvička nebude!
Takto příjemně nám tedy uběhl další táborový den.