Neděle, 14.8.2016
Již se stalo tradicí, že první táborové dny jsou děti tak nedočkavé, že vstávají dlouho před budíčkem. Letos sice nepřekonaly rekord z roku 2014, kdy vstávaly před šestou hodinou, ale letošní výkon 6:30 je také hodnotný. Ano, již v tuto nekřesťanskou hodinu se ozývalo štěbetání a bouchání stanových dvířek, kolem sedmé hodiny už byli vzhůru skoro všichni a na budíček v půl osmé vstávali jen největší spáči, shodou okolností nejstarší žactvo.
Ovšem na rozcvičku vyběhli všichni včas a všichni poctivě cvičili. To je také takový zajímavý jev, který se projevuje na začátku všech táborů.
Službu mělo Lukášovo družstvo, které ji zvládalo na výbornou… akorát … Nikola si nechtěla jít pro chleba s medem a posílala si pro něj kamarádky. Zdůvodnila to tím, že jí služba kreslí na chleba tím medem neslušné obrázky. Někdo z okolí podotkl, že jim to může oplatit, až bude mít službu ona. Nikola pravila: „Já jsem jim to oplatila už vloni.“
Po snídani už začal běžný táborový program. Družstva dostala mapy okolí a vyrazila na obhlídku terénu, aby do nich zakreslila příslušné terénní útvary. Většina táborníků si sice všechny ty vývraty, jámy a suché rýhy pamatovala z loňska, ale opakování nikdy neškodí a také bylo třeba je ukázat novým členům, kteří jsou tu letos poprvé.
Letošní tábor se však od loňského lišil tím, že nepřijel Pavel Novák, aby nám postavil nějaké ty orientační závody. Museli jsme tedy sami s Kubou projít les zvedající se z Bumbácova údolí, najít a zakreslit všemožné orientační body, jako jsou padlý strom, ohniště, roh ohrady nebo křížení cest, a pak z nich sestavit orientační závody. A řeknu vám, není to taková sranda, jak to vypadalo zvenčí, když to dělával Pavel.
Ale snad se to nakonec podařilo. První závod byl jen seznamovací, družstva běžela pohromadě a noví členové si vyzkoušeli, co orientační závod obnáší. Zvítězil Danny před Kačkou a Maruškou.
Po svačině se běžel druhý závod, oblíbený hvězdicový čili štafetový. Na nejbližší kontroly běželi ti nejmenší, na ty vzdálenější běželi ti nejzkušenější, někteří frajeři dokonce bez mapy. Myslím, že někteří pak svého frajerství litovali. Ale nakonec doběhli všichni v celkem slušných časech, holt je vidět Pavlův výcvik orientačních dovedností. V tomto závodě vyhrálo Terezino družstvo před Lukášovým a Danovým.
Pak už byl čas oběda (výborná polévka a těstoviny s kuřecím masem) a poobědového klidu, který většina dětí využila na hraní ringa a posléze lehce brutální hry Hu-tu-tu.
Protože sluníčko pěkně připalovalo, vyhlásili jsme odchod na koupání do Lužnice. Voda byla příjemně osvěžující, jen o trochu méně osvěžující než v tůňce, jak tvrdili znalci. Ale skoro všichni se vykoupali do sytosti. Kousek od nás seděl rybář, tak jsme se snažili mu ryby moc neplašit. A asi jsme je neplašili dobře, protože nakonec něco zasekl a po chvilce boje vytáhl pěkného kapra. Za ten sportovní výkon jsme mu zatleskali, ale nevím, jestli tím byl potěšen.
Po návratu do tábora jsme se přivítali s Terezkou Psohlavcovou, které se nějak zastesklo po táborovém životě a přijela si ho k nám trochu užít. Také probíhala výstavba lanové dráhy přes potok, kterou realizovali Martin a Kuba. Sice vede jen přes potok a ne zpátky, jako vloni, ale zato je asi o tři metry vyšší. Ale ještě není dokončená, tak nevíme, jak bude fungovat.
Osádka kuchyně se pustila do opravy rozbahněné cesty, odvodňovala to blátiště a vozila a skládala tam kameny. Teď to vypadá mnohem lépe, díky, kuchyně.
Děti pokračovaly v ringu a také se řešily první intelektuální rozcvičky. Malí vševědové z kategorie 2006 a mladší vyřešili už dvě úlohy a žebronili o třetí,ale nejstarší kategorie, kromě Kačky Ž., pořád nemůže přijít na to, proč součet úhlů v trojúhelníku musí být přesně 180°.
Pak jsme ještě na louce trénovali hod létajícími talíři Kačky Žohové, z nichž jeden je ve tmě svítící a druhý je speciální na disk-golf, což je kombinace golfu a frisbee. Fakt, takový sport existuje a ve Stromovce je prý na to hřiště. Nakonec si nejvíc házení létajícím talířem užili Petřík a Janička od Kačky Součkové.
Pak se najednou nějak setmělo, tak jsme zapálili táborák, rozdali první zprávy z krabičky Poste Restante a Dáša podělila všechny táborníky novými krásnými táborovými a fialovými tričky. Ještě jsme rozdali plichtíky za dnešní závody, pak někteří starší žáci zase o nějaké přišli, když si nedali pozor na svůj slovník, a nakonec nám krásně zahrála a zazpívala Lea. Děti se postupně trousily do stanů, až se lavičky kolem ohniště vylidnily a jen poslední uhlíky teď svítí do tmy.
Tak dobrou noc
