Zprávy z tábora – devátý den, pondělí 20. srpna 2018

Piráti z Moldaviku

Dnes byl budíček už v sedm hodin, ale toto příkoří bylo vyrovnáno tím, že nebyla rozcvička a ani služba nesloužila. Vše totiž bylo podřízeno požadavku být v půl deváté sbalení a na odchodu k autobusu. Tak pravila Dáša, a pokud Dáša něco řekne, tak můžete vzít jed na to, že to tak bude.

Na nádvoří před stany jsme rozložili plachtu, na kterou děti skládaly batohy s věcmi na nocleh, spacáky, karimatky a  oblíbené plyšáky. Kromě toho jsme si balili věci do lodi, plnili láhve na pití a brali si svačiny v kuchyni.

A přesně v půl deváté odcházel celý tábor i s bagáží k silnici, kde už čekal Radek Janiš s autobusem. Celá ta hlaholící skupina do něj nastoupila a vyrazili jsme vstříc letošní Vltavě. Jeli jsme přes Kaplici a Dolní Dvořiště a pak podél Vltavy. Myslím, že to byl Marek Kuna, který při pohledu na prudké peřeje pronesl: „Tohle bych nechtěl jet pěšky“.

Do Rožmberka jsme dojeli před desátou, vyložili se a Radek odjel do Krumlova, aby se pak po hodině a půl vrátil s půjčovnou Pirát a sedmi rafty. Čekání jsme si zkrátili návštěvou Rožmberka a drobnými nákupy.

Krátce po jedenácté přijel Radek s Pirátem, složili jsme rafty, rozdali vesty a rozebrali si pádla podle velikostí. Posádky už byly předem rozděleny, tak jsme spustili lodě na vodu, nalodili se a zahájili letošní Vltavu.

Počasí nám přálo, sluníčko svítilo, Vltava pěkně šplouchala a byla zase pohoda. Já jsem jel s Radkem, s malými dětičkami Aničkou, Vojtou a Jindrou a s Jindrovou maminkou. Prostě ideální sestava ve srovnání s loňskou posádkou.

Začalo být dost teplo, a  tak se Radek na zadáku ochladil tak, že se z lodě pozadu položil do vody, potopil hlavu a zase se posadil, ochlazený a  spokojený. Vojta Kaštovský to chtěl hned zkusit taky, zaklonil se a okamžitě sletěl do vody. Nevšiml si totiž, že Radek měl nohy zachycené do těch poutek na dně raftu. Dost jsme se smáli, ale při dalších jeho asi dvěstě padesáti následujících pádech jsme se smáli už méně.

Z toho horka mezi některými loděmi vznikaly občasné přestřelky. Jeli jsme jako první a přestřelek jsme se neúčastnili, ale pak nás dojela loď pod velením Vojty Kubelky a zákeřně nás zezadu napadla. Ale to neznali Radka – vystřelil jako dělová koule, přeskočil na nepřátelskou loď a většinu posádky naházel do řeky. Po splněné misi se v klidu vrátil na domovskou loď. Pak už si na nás nikdo netroufal.

Dáša s Lenkou vezla na háčku dvě třetiny naší svaté trojice, Matěje a Jirku Dohnala. Dala jim podrobné školení o povinnostech háčků, hlavně co se týče hlášení kamenů. Pak se blížily v řece nějaké kameny a Dáša se ptala Jirky, co tedy vidí. Jirka se zahleděl do dáli a pravil: „Rafty.“

První zastávku jsme udělali v kempu u Fíka. Sotva jsme zastavili a začali mazat rohlíky paštikou, začalo krápat. Chvíli jsme to ignorovali, ale nepomohlo to a začínalo pršet víc a víc. Přesunuli jsme se tedy do hospody a tam jsme s gulášovými polévkami, bramborovými hranolky a limonádami strávili příjemnou hodinku. Pak přestalo pršet a mohli jsme vyrazit na druhou polovinu dnešních 22 km.

Jelo se docela pěkně, nebylo moc vedro ani nepršelo, kromě oleje před Větřním to docela pěkně teklo a  my jsme si užívali vodáckou pohodu – driftovali jsme, soulodili až v sedmi raftech, viděli jsme užovku, děti se koupaly a Vojta pořád padal do vody. Občas jsme i pádlovali.

Pak jsme sjeli jez ve Větřní a za chvíli jsme byli u Papouščí skály. Tam ta vlna pod jezem pěkně pohoupala, ale nikdo nevypadl, i když Marek k tomu měl blízko.

Tady pod jezem taky došlo k prvnímu úrazu. Lenka Nagyová, maminka Edity a Ley, si šla na břeh zakouřit a když se vracela, zvrtnul se pod ní kámen a upadla. Ošklivě si narazila holeň a okamžitě to naběhlo. Naštěstí je Vašek od Terky Faktorové školený záchranář a profesionálně ji ošetřil. To jsme už byli v kempu Vltavan, kde jsme plánovali nocleh.

Za chvíli přijel Píba, vyložil várnice s večeří a chleba, naložil Lenku a  vzal ji pro jistotu do nemocnice. Přijela důkladně ovázaná, ale spokojená, že to není zlomené ani nalomené, jen ošklivě naražené.

To už jsme byli po večeři (gulášová polévka), děti se věnovaly svým běžným večerním zábavám, my dospělí jsme jako obvykle řešili celosvětově problémy a Vojta Kubelka se Žížalou a deseti dětmi hráli frisbee.

Nakonec přišel večer, setmělo se a děti se postupně ukládaly ke spánku. Pro některé je to první spaní pod širákem, tak doufejme, že to dnes bude bez deště. To aby je to neodradilo.

Pak i dospělí vyřešili všechny problémy a spokojeně odešli spát.

Tak dobrou noc a ať to Lenku moc nebolí.