Kronika tábora Dračice 19.8.-2.9. 2000
Sobota 19.8.
9.00 odjezd ze stadionu SK Čtyři Dvory.
Už za mostem přes Malši si Lucka Staňková prorazila duši (na kole) a vyzkoušela rychlost a zručnost opravářské čety (já + Vláďa Vebr).
Mladé, Suché Vrbné, Dobrá Voda – Hlincova Hora (tam Petr Spálenka zjistil, že si na Dobré Vodě zapomněl helmu), Spolí – přestávka, přidali se A+M. Kučerovy a Honzík Běláč. Domanín – Chlum u Třebonň -Suchdol – Tušť – pískárna s koupáním a zaslouženou přestávkou – Františkov – a kolem 15.00 konečně tábor u Dračice
Vybalení, ubytování, první námluvy s táborem
Počasí: Vedro
Ale líbí se nám tu.
Neděle 20.8.
dopoledne – průzkumná výprava proti proudu řeky Dračice, kontrola podle mapy, záznam objevů do map.
Došli jsme až na hranici. Narazili jsme na daňčí oboru, kterou jsme museli v tom vedru celou obcházet, ale viděli jsme několik daňků.
Odpoledne – koupání na pískárně a v řece, připravení hřišť, úprava tábora.
Navečer přijela skupina úspěšných atletů z víceboje v Pacově, kde získali plno medailí.
V noci, resp. brzo ráno kolem 3.30 hod. nás nepříjemně vyplašil fekál, který přijel vysávat záchody.
Pondělí 21.8.
dopoledne – 1. den Táborových her: Středověk,
 |
 |
 |
| Plácanda | Nakrmte kapitána | Fekál |
Přes kládu, tam to řídil Vláďa Vebr:
odpoledne – koupání na pískárně
a večer – volejbal, fotbálek
V noci pro změnu kolem 0.30 hod. větrná smršť před bouřkou, potom krátký lijáček a aby toho nebylo málo tak kolem 4.00 hod. nás budí pekař poprvé s čerstvým pečivem.
Úterý 22.8.
Cyklovýlet: Po stopách minulosti aneb vzpomínka na tábor Veveří 1992. Pavel nám rozdal táborová trička s nápisem Dračice 2000, který se na některých dívkách zvláště dobře vyjímal. Z tábora jsme tedy vyrazili v jednotném úboru, jako žlutá záplava.
Trasa: Rozcestí Velký Londýn, Tokaniště, Na Blatech, Křižovatka U Halámek, Krabonoš – rozcestí, U st.hranice za Pánským rybníkem, hraniční přechod Pyhrabruck, Veveří (koupání a oběd),
Horní Stropnice, Nové Hrady. Tam si dal Bohouš pivo a přesvědčil Martu, aby odvezla několik mladších jedinců jeho autem do tábora. Jakule, Halámky, Rapšach (nanuky, čokolády, pivo) – Základna Dračice.
Podle tohoto itineráře to mělo být kolem 52 km, ale celkem to vyšlo asi na 65 km.
Nakonec jsme dojeli v pořádku a v táboře nás čekalo překvapení: stál tam frajerský džíp a na nás čekal Jardův švagr, který pracuje pro Eldorádio. Přímo do mikrofonu Pavel a několik dětí pohovořili o táboře, atletice, výletech, činnosti a podobně.
Z Honzíka Běláče bude jednou mediální hvězda.
Vysílat se to bude v neděli, kdy budeme na vodě, škoda.
Středa 23.8.
Dopoledne – pokračování táborových her: Tahání za uši, veleúspěšný Dekomlat, začátek hry „Zastavte ho“, která spočívá v násilném překonání vodního toku jedním družstvem, ale protože se poněkud ochladilo, tak jsme to odložili na neurčito.
Odjezd dorostenců na N. Včelnickou středu (14h). Dle Ondry nikdo do Včelnice neodjel, akce byla zrušena.
Noční hra: Jaksejenomjmenovala. Spočívala v tom, že jsme pomocí baterky a zvolání jména lovili děti, které se snažily proniknout do tábora a uložit svou kartičku do některé z 5 sklenic. Připomínalo mi to staré doby na koleji, kdy jsem rozsvítil a sledoval na stole to hemžení švábů, kteří se snažili uniknout ze světla. Tady stačilo bliknout do lesa ve směru šustění a člověk viděl spoustu tvorů a tvorečků v tričkách a mikinách, jak před světlem zalézali do děr, do křoví a za stromy. Když už jsme někoho načapali, snažil se vrůst obličejem do země, abychom ho nepoznali. Ovšem oblečení, boty nebo vlasy mnohé prozradily. Pak si ale začali vyměňovat trička a bundy, což nás opravdu mátlo, a jednou dokonce podnikli hromadný útok, a tomu se už nedalo účinně vzdorovat. Nejvíc lístečků donesli Fanda Batysta a Petr Kos, naopak nejvíckrát lapen byl Vašek Vebr.
Čtvrtek 24.8.
Dopoledne byl menší cyklistický výlet kolem tábora, ukazovala se Dračí hlava apod.
Odpoledne – Maršál a špiíłn: Rozlosovala se čtyři družstva a po obědě jsme vyrazili na čtyři světové strany. Základny jsme se všichni vybrali zřejmě dobře, protože byl objeven jen jeden domeček, a to konkrétnč ten západní. Kdyby hra trvala jen o půl hodiny déle, abychom se mohli vrátit na základnu pro nové lístky, tak by to bylo ještě hodně zajímavé (tvrdí Ondra).
K bojům o vlajky tedy ani nedošlo. Sice to občas bylo jen o vlásek, například asi dvacet metrů od naší základny došlo k prudkým srážkám mezi Ondrovým a Kubovým družstvem, ale neodhalili nás. Celá hra vlastně probíhala jen ve vzájemných potyčkách mezi hlídkami.
Večer byla první malá burza.
Pak se něco strašného dělo v noci, ale pro podrobný záznam v kronice není dostatek přímých důkazů. Víme jenom, že to mělo jistou souvislost s Káťou, produkty kvasných procesů a s věží. A zřejmě i s mafií, protože svědkové si nic nepamatují.
Ondra: No comment.
Pátek 25.8.
Brzo ráno opouštějí tábor kluci Vebrovi.
První Pavlův orienťák, spíše orientační koketování s okolím. Malý pokus o poznání terénních a přírodních tvarů, pokus o zamalování vod, lesů a strání do černobílých kopií map. Mladší běželi po fáborkách a po dvojicích, starší skoro opravdový orienťák. Většina to zvládla bez problémů, jen skupina čtrnáctiletých slečen tradičně méně soustředěných chodila kolem kamenů a neviděla nic. (Ondra: Ty slečny byly patnáctileté…)
Odpoledne Pavlovy hry, něco jako dobývání ‚Takešího hradu‘:
Zavěšování pásku co nejvýše na totem zvládá skupina 4 díky opičím sklonům Franty.
Zcela propadá výkon Aleny a dvojky přicházejí losem o vedoucí Týnu. V jízdě na indiánských saních jsou nejrychlejší pětky a naopak jedničky opouští losem Ciprouš. Dále děti musí na voru překonat divokou řeku Dračici, pozadu zůstávají trochu čtyřky a tak přicházejí o Lázňu.
|
 |
|
| …balancoval nad propastí … | …běželi doslova o život… | … palubu zalévaly obrovské vlny… |
Pahorek není pro trénované atlety problém, a tak hurá na Boj o vlajku.
Ten se konal na vrcholku Kolíbačního kopce. Je to moc pěkná a divoká hra, tu si musíme příště zopakovat. Spočívala v tom, že nás několik vedoucích bránilo skalku s vlajkou před tisíci útočníků, kteří v nových a nových vlnách napadali naši řídkou obranu. Sice jsme je pouhým dotykem připravovali o jejich bídné životy (museli zpět asi 100 m pro nový život), ale při hromadném útoku jsme neměli moc šancí. Účinné byly naše nečekané výpady, které rozbíjely sešikované řady útočníků, ale i tak každou chvíli pronikl někdo z nich až k vlajce a získal tak pro své družstvo cenný bod.
Pak zbývalo posledních pět minut, boj vrcholil, vlny útočníků zběsile dorážely na naše obranné řady a do divokého ryku bitvy se mísilo sténání raněných a chroptění umírajících. A tu náhle vše jako zázrakem ztichlo a všichni se obrátili ke kameni s vlajkou, kde se jako kouzlem objevila Maruška a s rozpačitým úsměvem držela vlajku. Nikdo neví, jak se tam dostala, asi podběhla pod nohama obránců. Útočníci volali hurá a sláva Marušce a Káťa řekla: „Super, Manko“, a tak se z Marušky stala Supermanka.
Sobota 26.8.
Ráno nás opustila Marta, jediná to do té doby žena, s Jiříkem. Pak jsme si zabalili věci na vodu, naložili rafty Bohoušovi do auta a vyrazili pěšky do Suchdola. Přes Klikov to bylo asi jen 5 km, ale bylo to únavné. V Suchdole už čekal Jarda s rafty, tak jsme pumpovali a pumpovali a pumpovali a po obědě jsme konečně vyrazili.
Ĺ lo to pomalu, horní tok je zakroucený, museli jsme přetahovat spoustu padlých stromů, ale když jsme vyjeli na olej před Pilařem, šlo to ještě pomaleji. Docela se ochladilo, fučel krutý severní vítr a do koupání na Pilaři se nikomu nechtělo.
Za zaznamenání stojí svérázné spojení matematiky a lidové tvořivosti v písničce, jak ji zpívala Lucka Staňková: „Deset malých černoušků šlo na medvěda, medvěd tři z nich roztrhal, zbyli jenom dva…“
Na Mláku jsme dojeli k večeru, už nás tam vyhlíželi dorostenci, kteří se vrátili ze závodů. Ondra to upřesňuje: Houby dorostenci, tam byl jenom jeden dorostenec – Lázňa. A vraceli jsme se z 3. kola OPD mužů, kde se zas tak moc nedařilo, skončili jsme těsně čtvrtí, a to ještě před štafetami a kladivem jsme byli 3. o bod za druhými. Co se dá dělat.
Přijel Bohouš s nákladem, tak jsme se ubytovali po širákem, opékali buřty, plácali komáry (kterých bylo opravdu NECHUTNĚ MNOHO), děti si ve spacácích hrály na píďalky, my jsme pili pivo a Pecha zvracel. Tak ho Bohouš odvezl do tábora a „hlídač majáku“ Pavel trpěl a trpěl.
Tentokrát v noci nepršelo a ani medvědi nás nepřepadli a ovečky nám neodvlekli.
Neděle 27.8.
Ráno jsme si dali pivo a utopence (samozřejmě jen my, vedoucí – být dospělým má někdy i své výhody), pak ještě snídani, kterou opět obětavě přivezl Bohouš, a vyrazili jsme. Tentokrát byly posádky posíleny těmi dorostenci, tak to jelo přece jen o trochu lépe. Na Rozvodí jsme měli oběd a dlouhý odpočinek a Novou řekou jsme se pak pomalu, občas pěšky, blížili k Majdaléně.
Tam to ale pak muselo odsýpat, protože zbývala asi jen hodina do odjezdu vlaku z Třeboně. Rychle jsme nakládali děti do Bohoušova auta, i do kufru; vešlo se jich tam až 10 ks; a Bohouš pendloval mezi Majdalénou a nádražím v Třeboni. Na silnici k Třeboni stáli policajti, tak se děti při průjezdu kolem musely skrčit. Naštěstí měl vlak zpoždění, tak jsme se napotřetí dostali všichni na nádraží a posléze do vlaku. Všichni … všichni, až na jednu zelenou mikinu, která se ukázala být Petra Spálenky, koho jiného.
No a ze Suchdola jsme zase šlapali pěšky do tábora.
Večer přijela Petra Staňková, která poté byla jen chabou náhradou (píše Ondra, aby to nebylo na mně) za Honzu Vebra ve vedení družstva č.5.
Pondělí 28.8.
Dnešního rána opět přijel před pátou fekál, který při couvání mírně posunul jeden stan, což, jak říkala Eva, mělo za následek, že v tom snu, kdy na ni padal vrtulník, opravdu dopadl…
Probouzíme se poprvé do oblačného dne, to už však po lese pobíhá červenobílý přízrak, který věští kufrování nepřipravených a vítězství silných. Poslední pokyny a po přičichnutí liniových běžců ke správné barvě už se vrhají první do lesa. Tentokráte nikdo moc nebloudí a drobné chyby nikoho neodradí od velkého OB. Prim hrají v OB zkušené sestry Pokorných, ale i ostatní nezůstávají pozadu a nadšenec OB Pavel má radost.
Velký Pavlův štafetový orienťák: opět běh po fáborkách – klasický orienťák a navíc cykloorienťák, postavený Jardou, který zašívá kontroly ještě víc než Pavel.
Všechno šlapalo OK, a to, že odpoledne začalo pršet, nikomu ani nevadilo. Závodníci moc nepromokli, ale někomu se rozmočily mapy a průkazky, chytřejší si to zabalili do igelitů. úporný souboj vyhráli Honzové ze čtyřky.
Pršelo až do noci, nebyl ani táborák a večer jsme strávili v klubovně.
Úterý 29.8.
Mlhavé ráno jak z reklamy slibovalo krásný den. A podařil se.
Konala se další DRAČIÁDA, tentokrát o titul „Vrhač – dračoun“: Míček, disk, koule, oštěp. Zaznamenáníhodný je styl hodu diskem, který předváděla Petra – obloukem přes hlavu. Bohužel fotka tohoto zvláštního stylu se nepodařila, asi proto, že to nikdo nefotil, ale podařilo se několik VELMI zajímavých fotek z oštěpu…
Večer – turnaj v ringu, volejbal
Druhá noční hra: Pašeráci. Bohužel jsme dovolili dětem baterky, tak jsme neměli moc šancí uhlídat všechna stanoviště. Děti si přes výslovný zákaz svítily nejen na cestu v lese, ale i na nás. Z toho je vidět, jakou máme u nich autoritu. Já (tedy Ondra) to říkám pořád, že je třeba najít na noční hry místo v lese, kde by nebylo husté kčoví apod., aby se nemusely používat baterky. Ty hru jenom degradují. A jinak toto nebyli Pašeráci, ale jenom noční modifikace Pyramid…
Středa 30.8.
Druhý cyklovýlet – směr Peršlák- Nová Bystřice a zpět, samozřejmě. Celkem asi 72 km. Tentokrát dojeli všichni. Lázňa konečně přišel na to, jak přimět Honzíka k pořádné jízdě na kole: začal si s ním povídat o pořítařových hrách a Honzík zapomněl, že vlastně už nemůže, že ho bolí nožičky a že je to do kopce, a mně s Maruškou prostě ujeli.
Večer jsem konečně vypustil informaci, že nčkolik málo exemplářů bankovek má tiskové chyby, a kdo takový exemplář najde, dostane pětinásobek nominální hodnoty bankovky, na čemž se někteří jednotlivci docela nabalili…
Tohoto dne se také konalo rozdávání peněz za uplynulé akce a Jarda řádným způsobem zdegradoval veškerou předcházející činnost, kdy za prakticky stejné soutěže bylo vypláceno daleko víc Dráčat.
Také tento den byla Stezka odvahy, která se konala vlastně až v pátek, protože začátek byl v 0:00 hod. Probouzení některých bylo náročné (až surové – viz. Honza Brchl). Protože byla úplně černočerná tma, tak se mohlo chodit s baterkama, u kterých byla provedena peělivá selekce dle jejich svítivosti. Vystrašených bylo v celku dost, tak bych toto hodnotil vcelku pozitivně.
Čtvrtek 31.8.
5. Den táborových her, tentokrát Ondrových:
Oblíbený Sloní běh, který je pro diváky vždy radostnou kratochvílí; pro účastníky zřejmě méně. Olda i Honza Brchl po patnácti otočkách nevěděli ani to, kde (a zda vůbec) mají ruce, takže při zákonitém pádu ryli nosem rýhy do hřiště.
Cesta poslepu po kamenité stezce: Zde kupodivu zcela propadly známé orienťačky sestry Pokorné, které se poslepu nadobro ztratily.
Známý lesní fotbal: Vynikajícími kopy se do čela brzy propracovalo družstvo Mravenců (trojka), ale Honza Klečka posledním dlouhým kopem poslal míč až za silnici, což současná pravidla zapovídala. Takže bohužel, smůla, pech, chachá a tak podobně, byli diskvalifikováni a tedy poslední, a o prvním místě rozhodlo přibližně 1,8689 metru mezi Červíky a Človíky(?).
Během této hry jsem po lese uschoval lístky s nápovědou, o jaké tiskové chyby na bankovkách se vlastně jedná a místa jsem nakreslil na mapu.
Všichni najednou začali otravovat s výměnou peněz, neodradily je ani bankovní poplatky – 1 dráče za každou výměnu. A někomu se to vyplatilo, například Michal měnil tak dlouho, až našel pětidráče s tiskovou chybou, takže si přišel na celých 25 dráčat. Petr Kos přišel se stížností, že je to vlastně hrozně nespravedlivé, když někdo maká celý tábor, utrhuje si od úst, těžce vydělává dráčata, a pak někdo jiný najde bankovku s tiskovou chybou a bez práce zbohatne. Dlužno ovšem podotknouti, že poté, co sám Petr našel jednodráče s chybou a jeho sestra Jolana dokonce pětidráče s chybou, mu to až tak nespravedlivé nepřipadalo.
Hra na čísla: Proběhla za pošmourného počasí s příslibem deště, který bohužel v závěru hry přišel. Hra spočívala v tom, že se rozdaly čísla na vytrvalecký běh, papírky a tužky a každý měl za úkol zjistit a identifikovat co nejvíce ostatních, aniž by byl sám identifikován. Musím vyzvednout dobrou práci Jolany, která aniž byla sama spatřena vyzvěděla sedm jiných osob, tedy výkon, k jakému se nikdo ani zdaleka nepřiblížil. A naopak byli jedinci jako např. Matěj, kteří používali všelijaké zakázané triky, jako bylo lechtání, převracení ležících apod. Olda jen potvrdí… :-)
Večer bylo poslední rozdílení peněz, a poslední velká burza.
Pátek 1.9.
HLEDÁNÍ POKLADU. Trasu jsme připravili s Jardou pod metodickým vedením statného ošetřovatele.
Z tábora (Go to hell!) – Peklo (morseovka) – Velký Londýn (moc vypečená šifra: Hodně lásky a víry a dále radosti a krásy a … = HLAVA DRAKA, ta jim dala zabrat, holoubkům, chachá) – Hlava draka u mostu – Kolibační kopec (tam byla standardní šifra) – zpět do tábora, kde měli přepravit hořící svíčku přes řeku a přepálit provázek se zprávou o pokladu.
Bohužel se nám nepodařilo zahrabat sud s pokladem dostatečně hluboko pod řeku, takže když se družstvo č. 5 konečně objevilo (což jsem (Ondra) nepochopil, protože z Kolibačního vrchu odbíhali v těsném závěsu na čtvrtém místě), tak už byl poklad asi dvacet minut nalezen. A když druhé družstvo přepálilo provázek a další družstva přepravovala svíčku, od řeky se již rozléhal divoký ryk radosti prvního družstva (Týna) nad nalezeným pokladem.
Ale Jarda připravil náhradní poklady, takže na každého se dostalo.
Odpoledne odjely budoucí ženy na závody do Pacova (některé i na kole). Ondra praví: K tomu odjezdu na kole asi tolik, nevím proč se musely šetřit (s tím že mají zítra závody apod., když druhý den ve většině případů šly pouze technické disciplíny) a stejně v půlce cesty vysedly z auta a chtěly nám ujet.
Zbytek se vydal na poslední koupání, tentokrát na tu větší pískárnu. Po koupání jsme my, zbylí vedoucí (Bohouš, Láďa, Jarda), provedli oficiální zhodnocení tábora v hospodě u Ĺ nokhauzů.
Sobota 2.9.
Úklid, balení, hledání ponožek a triček
a poslední společná fotka …
a poslední AHÓJ …
…
…
A PAK
…
…
ODJEZD DO ČESKÝCH BUDĚJOVIC
Tentokrát to dalo 53 km.
A to je konec
Zapsali:
Láďa
Pavel
Vláďa
Ondra
