Dračice 2000

Kronika tábora Dračice 19.8.-2.9. 2000

Sobota 19.8.

Nervozita před startem
9.00 odjezd ze stadionu SK Čtyři Dvory.
Už za mostem přes Malši si Lucka Staňková prorazila duši (na kole) a vyzkoušela rychlost a zručnost opravářské čety (já + Vláďa Vebr).
Mladé, Suché Vrbné, Dobrá Voda – Hlincova Hora (tam Petr Spálenka zjistil, že si na Dobré Vodě zapomněl helmu), Spolí­ – přestávka, přidali se A+M. Kučerovy a Honzí­k Běláč. Domaní­n – Chlum u Třebonň -Suchdol – Tušť – pí­skárna s koupání­m a zaslouženou přestávkou – Františkov – a kolem 15.00 konečně tábor u Dračice

Vybalení­, ubytování­, první­ námluvy s táborem
Počasí­: Vedro
Ale lí­bí­ se nám tu.


Neděle 20.8.

dracice005
dopoledne – průzkumná výprava proti proudu řeky Dračice, kontrola podle mapy, záznam objevů do map.
Došli jsme až na hranici. Narazili jsme na daňčí­ oboru, kterou jsme museli v tom vedru celou obcházet, ale viděli jsme několik daňků.
Odpoledne – koupání­ na pí­skárně a v řece, připravení­ hřišť, úprava tábora.
Navečer přijela skupina úspěšných atletů z ví­ceboje v Pacově, kde zí­skali plno medailí­.
V noci, resp. brzo ráno kolem 3.30 hod. nás nepří­jemně vyplašil fekál, který přijel vysávat záchody.


Pondělí­ 21.8.

dopoledne – 1. den Táborových her: Středověk,

dracice018 dracice009 dracice024
Plácanda Nakrmte kapitána Fekál

Přes kládu, tam to ří­dil Vláďa Vebr:
dracice015

odpoledne – koupání­ na pí­skárně
a večer – volejbal, fotbálek
V noci pro změnu kolem 0.30 hod. větrná smršť před bouřkou, potom krátký lijáček a aby toho nebylo málo tak kolem 4.00 hod. nás budí­ pekař poprvé s čerstvým pečivem.


Úterý 22.8.

dracice036
Cyklovýlet: Po stopách minulosti aneb vzpomí­nka na tábor Veveří­ 1992. Pavel nám rozdal táborová trička s nápisem Dračice 2000, který se na některých dí­vkách zvláště dobře vyjí­mal. Z tábora jsme tedy vyrazili v jednotném úboru, jako žlutá záplava.
Trasa: Rozcestí­ Velký Londýn, Tokaniště, Na Blatech, Křižovatka U Halámek, Krabonoš – rozcestí­, U st.hranice za Pánským rybní­kem, hraniční­ přechod Pyhrabruck, Veveří­ (koupání­ a oběd),
dracice034

Horní­ Stropnice, Nové Hrady. Tam si dal Bohouš pivo a přesvědčil Martu, aby odvezla několik mladší­ch jedinců jeho autem do tábora. Jakule, Halámky, Rapšach (nanuky, čokolády, pivo) – Základna Dračice.
Podle tohoto itineráře to mělo být kolem 52 km, ale celkem to vyšlo asi na 65 km.
dracice051Nakonec jsme dojeli v pořádku a v táboře nás čekalo překvapení­: stál tam frajerský dží­p a na nás čekal Jardův švagr, který pracuje pro Eldorádio. Pří­mo do mikrofonu Pavel a několik dětí­ pohovořili o táboře, atletice, výletech, činnosti a podobně.

Z Honzí­ka Běláče bude jednou mediální­ hvězda.
Vysí­lat se to bude v neděli, kdy budeme na vodě, škoda.


Středa 23.8.

dracice047
Dopoledne – pokračování­ táborových her: Tahání­ za uši, veleúspěšný Dekomlat, začátek hry „Zastavte ho“, která spočí­vá v násilném překonání­ vodní­ho toku jední­m družstvem, ale protože se poněkud ochladilo, tak jsme to odložili na neurčito.
Odjezd dorostenců na N. Včelnickou středu (14h). Dle Ondry nikdo do Včelnice neodjel, akce byla zrušena.
Noční­ hra: Jaksejenomjmenovala. Spočí­vala v tom, že jsme pomocí­ baterky a zvolání­ jména lovili děti, které se snažily proniknout do tábora a uložit svou kartičku do některé z 5 sklenic. Připomí­nalo mi to staré doby na koleji, kdy jsem rozsví­til a sledoval na stole to hemžení­ švábů, kteří­ se snažili uniknout ze světla. Tady stačilo bliknout do lesa ve směru šustění­ a člověk viděl spoustu tvorů a tvorečků v tričkách a mikinách, jak před světlem zalézali do děr, do křoví­ a za stromy. Když už jsme někoho načapali, snažil se vrůst obličejem do země, abychom ho nepoznali. Ovšem oblečení­, boty nebo vlasy mnohé prozradily. Pak si ale začali vyměňovat trička a bundy, což nás opravdu mátlo, a jednou dokonce podnikli hromadný útok, a tomu se už nedalo účinně vzdorovat. Nejví­c lí­stečků donesli Fanda Batysta a Petr Kos, naopak nejví­ckrát lapen byl Vašek Vebr.


Čtvrtek 24.8.

Dopoledne byl menší­ cyklistický výlet kolem tábora, ukazovala se Dračí­ hlava apod.
Odpoledne – Maršál a špiíłn: Rozlosovala se čtyři družstva a po obědě jsme vyrazili na čtyři světové strany. Základny jsme se všichni vybrali zřejmě dobře, protože byl objeven jen jeden domeček, a to konkrétnč ten západní­. Kdyby hra trvala jen o půl hodiny déle, abychom se mohli vrátit na základnu pro nové lí­stky, tak by to bylo ještě hodně zají­mavé (tvrdí­ Ondra).
K bojům o vlajky tedy ani nedošlo. Sice to občas bylo jen o vlásek, napří­klad asi dvacet metrů od naší­ základny došlo k prudkým srážkám mezi Ondrovým a Kubovým družstvem, ale neodhalili nás. Celá hra vlastně probí­hala jen ve vzájemných potyčkách mezi hlí­dkami.
Večer byla první­ malá burza.
Pak se něco strašného dělo v noci, ale pro podrobný záznam v kronice není­ dostatek pří­mých důkazů. Ví­me jenom, že to mělo jistou souvislost s Káťou, produkty kvasných procesů a s věží­. A zřejmě i s mafií­, protože svědkové si nic nepamatují­.
Ondra: No comment.


Pátek 25.8.

Brzo ráno opouštějí­ tábor kluci Vebrovi.
První­ Pavlův orienťák, spí­še orientační­ koketování­ s okolí­m. Malý pokus o poznání­ terénní­ch a pří­rodní­ch tvarů, pokus o zamalování­ vod, lesů a strání­ do černobí­lých kopií­ map. Mladší­ běželi po fáborkách a po dvojicí­ch, starší­ skoro opravdový orienťák. Většina to zvládla bez problémů, jen skupina čtrnáctiletých slečen tradičně méně soustředěných chodila kolem kamenů a neviděla nic. (Ondra: Ty slečny byly patnáctileté…)
Odpoledne Pavlovy hry, něco jako dobývání­ ‚Takeší­ho hradu‘:
Zavěšování­ pásku co nejvýše na totem zvládá skupina 4 dí­ky opičí­m sklonům Franty.
Zcela propadá výkon Aleny a dvojky přicházejí­ losem o vedoucí­ Týnu. V jí­zdě na indiánských saní­ch jsou nejrychlejší­ pětky a naopak jedničky opouští­ losem Ciprouš. Dále děti musí­ na voru překonat divokou řeku Dračici, pozadu zůstávají­ trochu čtyřky a tak přicházejí­ o Lázňu.

dracice060

dracice057 dracice058
…balancoval nad propastí­ … …běželi doslova o život… … palubu zalévaly obrovské vlny…

Pahorek není­ pro trénované atlety problém, a tak hurá na Boj o vlajku.
Ten se konal na vrcholku Kolí­bační­ho kopce. Je to moc pěkná a divoká hra, tu si musí­me pří­ště zopakovat. Spočí­vala v tom, že nás několik vedoucí­ch bránilo skalku s vlajkou před tisí­ci útoční­ků, kteří­ v nových a nových vlnách napadali naši ří­dkou obranu. Sice jsme je pouhým dotykem připravovali o jejich bí­dné životy (museli zpět asi 100 m pro nový život), ale při hromadném útoku jsme neměli moc šancí­. Účinné byly naše nečekané výpady, které rozbí­jely sešikované řady útoční­ků, ale i tak každou chví­li pronikl někdo z nich až k vlajce a zí­skal tak pro své družstvo cenný bod.
Pak zbývalo poslední­ch pět minut, boj vrcholil, vlny útoční­ků zběsile dorážely na naše obranné řady a do divokého ryku bitvy se mí­silo sténání­ raněných a chroptění­ umí­rají­cí­ch. A tu náhle vše jako zázrakem ztichlo a všichni se obrátili ke kameni s vlajkou, kde se jako kouzlem objevila Maruška a s rozpačitým úsměvem držela vlajku. Nikdo neví­, jak se tam dostala, asi podběhla pod nohama obránců. Útoční­ci volali hurá a sláva Marušce a Káťa řekla: „Super, Manko“, a tak se z Marušky stala Supermanka.


Sobota 26.8.

dracice065

Ráno nás opustila Marta, jediná to do té doby žena, s Jiří­kem. Pak jsme si zabalili věci na vodu, naložili rafty Bohoušovi do auta a vyrazili pěšky do Suchdola. Přes Klikov to bylo asi jen 5 km, ale bylo to únavné. V Suchdole už čekal Jarda s rafty, tak jsme pumpovali a pumpovali a pumpovali a po obědě jsme konečně vyrazili.

Ĺ lo to pomalu, horní­ tok je zakroucený, museli jsme přetahovat spoustu padlých stromů, ale když jsme vyjeli na olej před Pilařem, šlo to ještě pomaleji. Docela se ochladilo, fučel krutý severní­ ví­tr a do koupání­ na Pilaři se nikomu nechtělo.
Za zaznamenání­ stojí­ svérázné spojení­ matematiky a lidové tvořivosti v pí­sničce, jak ji zpí­vala Lucka Staňková: „Deset malých černoušků šlo na medvěda, medvěd tři z nich roztrhal, zbyli jenom dva…“

dracice058

Na Mláku jsme dojeli k večeru, už nás tam vyhlí­želi dorostenci, kteří­ se vrátili ze závodů. Ondra to upřesňuje: Houby dorostenci, tam byl jenom jeden dorostenec – Lázňa. A vraceli jsme se z 3. kola OPD mužů, kde se zas tak moc nedařilo, skončili jsme těsně čtvrtí­, a to ještě před štafetami a kladivem jsme byli 3. o bod za druhými. Co se dá dělat.

dracice072

Přijel Bohouš s nákladem, tak jsme se ubytovali po širákem, opékali buřty, plácali komáry (kterých bylo opravdu NECHUTNĚ MNOHO), děti si ve spacácí­ch hrály na pí­ďalky, my jsme pili pivo a Pecha zvracel. Tak ho Bohouš odvezl do tábora a „hlí­dač majáku“ Pavel trpěl a trpěl.
Tentokrát v noci nepršelo a ani medvědi nás nepřepadli a ovečky nám neodvlekli.


Neděle 27.8.

dracice058
Ráno jsme si dali pivo a utopence (samozřejmě jen my, vedoucí­ – být dospělým má někdy i své výhody), pak ještě sní­dani, kterou opět obětavě přivezl Bohouš, a vyrazili jsme. Tentokrát byly posádky posí­leny těmi dorostenci, tak to jelo přece jen o trochu lépe. Na Rozvodí­ jsme měli oběd a dlouhý odpočinek a Novou řekou jsme se pak pomalu, občas pěšky, blí­žili k Majdaléně.
Tam to ale pak muselo odsýpat, protože zbývala asi jen hodina do odjezdu vlaku z Třeboně. Rychle jsme nakládali děti do Bohoušova auta, i do kufru; vešlo se jich tam až 10 ks; a Bohouš pendloval mezi Majdalénou a nádraží­m v Třeboni. Na silnici k Třeboni stáli policajti, tak se děti při průjezdu kolem musely skrčit. Naštěstí­ měl vlak zpoždění­, tak jsme se napotřetí­ dostali všichni na nádraží­ a posléze do vlaku. Všichni … všichni, až na jednu zelenou mikinu, která se ukázala být Petra Spálenky, koho jiného.
No a ze Suchdola jsme zase šlapali pěšky do tábora.
Večer přijela Petra Staňková, která poté byla jen chabou náhradou (pí­še Ondra, aby to nebylo na mně) za Honzu Vebra ve vedení­ družstva č.5.


Pondělí­ 28.8.

dracice058
Dnešní­ho rána opět přijel před pátou fekál, který při couvání­ mí­rně posunul jeden stan, což, jak ří­kala Eva, mělo za následek, že v tom snu, kdy na ni padal vrtulní­k, opravdu dopadl…
Probouzí­me se poprvé do oblačného dne, to už však po lese pobí­há červenobí­lý pří­zrak, který věští­ kufrování­ nepřipravených a ví­tězství­ silných. Poslední­ pokyny a po přičichnutí­ liniových běžců ke správné barvě už se vrhají­ první­ do lesa. Tentokráte nikdo moc nebloudí­ a drobné chyby nikoho neodradí­ od velkého OB. Prim hrají­ v OB zkušené sestry Pokorných, ale i ostatní­ nezůstávají­ pozadu a nadšenec OB Pavel má radost.
dracice058
Velký Pavlův štafetový orienťák: opět běh po fáborkách – klasický orienťák a naví­c cykloorienťák, postavený Jardou, který zaší­vá kontroly ještě ví­c než Pavel.
Všechno šlapalo OK, a to, že odpoledne začalo pršet, nikomu ani nevadilo. Závodní­ci moc nepromokli, ale někomu se rozmočily mapy a průkazky, chytřejší­ si to zabalili do igelitů. úporný souboj vyhráli Honzové ze čtyřky.
Pršelo až do noci, nebyl ani táborák a večer jsme strávili v klubovně.


Úterý 29.8.

dracice058
Mlhavé ráno jak z reklamy slibovalo krásný den. A podařil se.
Konala se další­ DRAČIÁDA, tentokrát o titul „Vrhač – dračoun“: Mí­ček, disk, koule, oštěp. Zaznamenání­hodný je styl hodu diskem, který předváděla Petra – obloukem přes hlavu. Bohužel fotka tohoto zvláštní­ho stylu se nepodařila, asi proto, že to nikdo nefotil, ale podařilo se několik VELMI zají­mavých fotek z oštěpu…
Večer – turnaj v ringu, volejbal
Druhá noční­ hra: Pašeráci. Bohužel jsme dovolili dětem baterky, tak jsme neměli moc šancí­ uhlí­dat všechna stanoviště. Děti si přes výslovný zákaz sví­tily nejen na cestu v lese, ale i na nás. Z toho je vidět, jakou máme u nich autoritu. Já (tedy Ondra) to ří­kám pořád, že je třeba nají­t na noční­ hry mí­sto v lese, kde by nebylo husté kčoví­ apod., aby se nemusely použí­vat baterky. Ty hru jenom degradují­. A jinak toto nebyli Pašeráci, ale jenom noční­ modifikace Pyramid…


Středa 30.8.

Druhý cyklovýlet – směr Peršlák- Nová Bystřice a zpět, samozřejmě. Celkem asi 72 km. Tentokrát dojeli všichni. Lázňa konečně přišel na to, jak přimět Honzí­ka k pořádné jí­zdě na kole: začal si s ní­m poví­dat o poří­tařových hrách a Honzí­k zapomněl, že vlastně už nemůže, že ho bolí­ nožičky a že je to do kopce, a mně s Maruškou prostě ujeli.
Večer jsem konečně vypustil informaci, že nčkolik málo exemplářů bankovek má tiskové chyby, a kdo takový exemplář najde, dostane pětinásobek nominální­ hodnoty bankovky, na čemž se někteří­ jednotlivci docela nabalili…
Tohoto dne se také konalo rozdávání­ peněz za uplynulé akce a Jarda řádným způsobem zdegradoval veškerou předcházejí­cí­ činnost, kdy za prakticky stejné soutěže bylo vypláceno daleko ví­c Dráčat.
Také tento den byla Stezka odvahy, která se konala vlastně až v pátek, protože začátek byl v 0:00 hod. Probouzení­ některých bylo náročné (až surové – viz. Honza Brchl). Protože byla úplně černočerná tma, tak se mohlo chodit s baterkama, u kterých byla provedena peělivá selekce dle jejich sví­tivosti. Vystrašených bylo v celku dost, tak bych toto hodnotil vcelku pozitivně.


Čtvrtek 31.8.

5. Den táborových her, tentokrát Ondrových:

dracice058

Oblí­bený Sloní­ běh, který je pro diváky vždy radostnou kratochví­lí­; pro účastní­ky zřejmě méně. Olda i Honza Brchl po patnácti otočkách nevěděli ani to, kde (a zda vůbec) mají­ ruce, takže při zákonitém pádu ryli nosem rýhy do hřiště.
Cesta poslepu po kamenité stezce: Zde kupodivu zcela propadly známé orienťačky sestry Pokorné, které se poslepu nadobro ztratily.
Známý lesní­ fotbal: Vynikají­cí­mi kopy se do čela brzy propracovalo družstvo Mravenců (trojka), ale Honza Klečka poslední­m dlouhým kopem poslal mí­č až za silnici, což současná pravidla zapoví­dala. Takže bohužel, smůla, pech, chachá a tak podobně, byli diskvalifikováni a tedy poslední­, a o první­m mí­stě rozhodlo přibližně 1,8689 metru mezi Červí­ky a Človí­ky(?).
Během této hry jsem po lese uschoval lí­stky s nápovědou, o jaké tiskové chyby na bankovkách se vlastně jedná a mí­sta jsem nakreslil na mapu.
Všichni najednou začali otravovat s výměnou peněz, neodradily je ani bankovní­ poplatky – 1 dráče za každou výměnu. A někomu se to vyplatilo, napří­klad Michal měnil tak dlouho, až našel pětidráče s tiskovou chybou, takže si přišel na celých 25 dráčat. Petr Kos přišel se stí­žností­, že je to vlastně hrozně nespravedlivé, když někdo maká celý tábor, utrhuje si od úst, těžce vydělává dráčata, a pak někdo jiný najde bankovku s tiskovou chybou a bez práce zbohatne. Dlužno ovšem podotknouti, že poté, co sám Petr našel jednodráče s chybou a jeho sestra Jolana dokonce pětidráče s chybou, mu to až tak nespravedlivé nepřipadalo.
Hra na čí­sla: Proběhla za pošmourného počasí­ s pří­slibem deště, který bohužel v závěru hry přišel. Hra spočí­vala v tom, že se rozdaly čí­sla na vytrvalecký běh, papí­rky a tužky a každý měl za úkol zjistit a identifikovat co nejví­ce ostatní­ch, aniž by byl sám identifikován. Musí­m vyzvednout dobrou práci Jolany, která aniž byla sama spatřena vyzvěděla sedm jiných osob, tedy výkon, k jakému se nikdo ani zdaleka nepřiblí­žil. A naopak byli jedinci jako např. Matěj, kteří­ použí­vali všelijaké zakázané triky, jako bylo lechtání­, převracení­ leží­cí­ch apod. Olda jen potvrdí­… :-)
Večer bylo poslední­ rozdí­lení­ peněz, a poslední­ velká burza.


Pátek 1.9.

HLEDÁNÍ POKLADU. Trasu jsme připravili s Jardou pod metodickým vedení­m statného ošetřovatele.
Z tábora (Go to hell!) – Peklo (morseovka) – Velký Londýn (moc vypečená šifra: Hodně lásky a ví­ry a dále radosti a krásy a … = HLAVA DRAKA, ta jim dala zabrat, holoubkům, chachá) – Hlava draka u mostu – Kolibační­ kopec (tam byla standardní­ šifra) – zpět do tábora, kde měli přepravit hoří­cí­ sví­čku přes řeku a přepálit provázek se zprávou o pokladu.

dracice058

Bohužel se nám nepodařilo zahrabat sud s pokladem dostatečně hluboko pod řeku, takže když se družstvo č. 5 konečně objevilo (což jsem (Ondra) nepochopil, protože z Kolibační­ho vrchu odbí­hali v těsném závěsu na čtvrtém mí­stě), tak už byl poklad asi dvacet minut nalezen. A když druhé družstvo přepálilo provázek a další­ družstva přepravovala sví­čku, od řeky se již rozléhal divoký ryk radosti první­ho družstva (Týna) nad nalezeným pokladem.
Ale Jarda připravil náhradní­ poklady, takže na každého se dostalo.
Odpoledne odjely budoucí­ ženy na závody do Pacova (některé i na kole). Ondra praví­: K tomu odjezdu na kole asi tolik, neví­m proč se musely šetřit (s tí­m že mají­ zí­tra závody apod., když druhý den ve většině pří­padů šly pouze technické disciplí­ny) a stejně v půlce cesty vysedly z auta a chtěly nám ujet.

dracice058

Zbytek se vydal na poslední­ koupání­, tentokrát na tu větší­ pí­skárnu. Po koupání­ jsme my, zbylí­ vedoucí­ (Bohouš, Láďa, Jarda), provedli oficiální­ zhodnocení­ tábora v hospodě u Ĺ nokhauzů.


Sobota 2.9.

Úklid, balení­, hledání­ ponožek a triček
a poslední­ společná fotka …
Ahóóój

a poslední­ AHÓJ …


A PAK


ODJEZD DO ČESKÝCH BUDĚJOVIC
Tentokrát to dalo 53 km.

A to je konec

Zapsali:
Láďa
Pavel
Vláďa
Ondra

Ještě se zeptáme Káči, jak se jí­ na táboře lí­bilo