… kdy se konečně pořádně orientujeme, hrajeme netradiční piškvorky, hledáme poklady, koukáme na kino a v nočním lese skládáme mapu
Tak dnešní ráno nebylo vůbec letní ani teplé, bylo zataženo a docela chladno. Vyběhli jsme na rozcvičku opět k Nesměni a rozcvičování jsem se konečně ujal já a snažil jsem se ji udělat trochu zahřívací. Větší zahřátí ale nastalo až při návratu, protože se proslechlo, že ke snídani je chleba mazaný Nutellou.
Po snídani jsme s velkými kluky a holkami rozebrali ten party stan, který spadl včera pod náporem deště a větru, poskládali tyče podle velikosti a složili plachtu. Pak už byl čas na program.
Na dnešek program předepisoval Velké orientační dobrodružství, tak bylo třeba postavit trať orienťáku pro mladší a starší kategorie. Vydali jsme se na to s Matějem Nejedlým, ale vznikl malý problém, jak zabavit táborníky po tu dobu, kdy budeme v lese. Naštěstí se toho ujala Radka a Dáša, které zorganizovaly Velké piškvorky.
To je nová hra pro dvě družstva. Ta stojí na startovní čáře a dva členové vyráží k hernímu poli piškvorků 3×3 čtverce. To pole má asi metr a půl na metr a půl a soupeři pokládají své barevné kloboučky do příslušných čtverců. Pak se vrací k družstvu a vyráží další dva závodníci s kloboučky. Pak ještě dva donesou třetí kloboučky a další závodníci už jen přemisťují kloboučky v poli a snaží se sestavit řadu tří svých kloboučků.
V originální verzi se běhá, ale Radka a Dáša nechtěli děti uštvat před orienťákem, a tak se v naší verzi chodilo ke čtvercům pomalu a Dáša odpočítávala pět vteřin na přemístění kloboučku.
Ale i tak vznikaly dramatické situace, když pět vteřin bylo na rozhodnutí málo a překvapivě často dělali závodníci zásadní chyby i na tak malém herním poli 3×3. Když jsme se s Matějem vrátili, už končil turnaj v piškvorkách ve stylu každý s každým.
Myslím, že tuto hru zařadíme do zlatého táborového fondu her, ovšem tu běhací variantu. Tam bude času ještě méně a o to dramatičtější to bude.
No ale hlavní soutěž nás teprve čekala. Vedoucí družstev překreslili kontroly z naší mapy na mapy pro všechny děti a začali jim dávat základní instrukce pro orientaci. Naše trať měla 10 kontrol, z nichž první šest bylo společných pro velké a malé, po šesté kontrole se malí vraceli do tábora a velcí běželi o něco dále na další čtyři kontroly. Za malé jsme považovali děti ročníků 2013 a mladší, starší byli od 2012 výše.
Trať byla jednoduchá, většina kontrol byla u cesty nebo hodně blízko cesty, ale i tak jsme menší děti ještě jednou důkladně poučili, kde jednotlivé kontroly jsou.
Místo orienťáckých průkazek jsme použili osvědčené matematické vzorce, kdy na startu závodník dostane číslo a na první kontrole s ním provede operaci předepsanou na papíru kontroly, například x2. S výsledkem běží na další kontrolu a provádí jinou operaci. A tak dále. V cíli se pak snadno kontroluje, zda závodník proběhl všechny kontroly v předepsaném pořadí.
Ty mladší závodníky ze starší kategorie jsme ještě pro jistotu poučili, co jsou mocniny a odmocniny, ale složitější operace tam nebyly.
Jako poslední desátou kontrolu pro starší kategorii jsme na mapě zakroužkovali budovu srubu na tábořišti a jako popis bylo uvedeno „Postrach ulice“.
Takže všechno bylo připraveno a nic se nemohlo pokazit. To jsme si aspoň mysleli.
Krátce po dvanácté hodině jsme začali vypouštět závodníky mladší kategorie po dvou minutách.
Ti nejmladší se samozřejmě po minutě vrátili, že ta první kontrola tam není, tak s nimi Matěj běžel a ukázal jim ji a pak už se chytili. Pak nás trochu překvapilo, když jsme po několika dalších minutách viděli Zuzku a Matěje Němčeka probíhat táborem, ale vypadali, že vědí kam běží, tak jsme je nechali.
Po mladší kategorii jsme vypustili starší děti a chystali jsme se si chvilku užít ten prchavý okamžik, kdy na dětském táboře nejsou žádné děti.
Ale trať mladších dětí byla opravdu dost krátká a brzo přiběhly dvě velké skupiny pohromadě, jak už to u našich dětských orienťáků bývá.
Tuto kategorii vyhrál Honzík Hlaváč za 13:05 minut před Aničkou Rusínovou, která to měla za 14:04. Do času 20 minut se vešlo ještě dalších pět závodníků a přes 30 minut to neměl nikdo. Takže závod malých dětí se vydařil, hlavně se nikdo neztratil.
Horší to bylo se závodem starších závodníků. Ne, že by někdo bloudil, ale po necelé půlhodině přiběhl Pavel a říkal, že předposlední kontrola číslo 9 tam prostě není. S Matějem jsme ji dávali ke studánce nedaleko chat u lesní nádrže zvané Čertova hráz. Ta studánka je dokonce na oficiální mapě, takže omyl autorů tratě i závodníků byl vyloučen. Prý se tam sešli skoro všichni starší závodníci a dokonce se šli zeptat jednoho chataře, jestli tam někdo nebral růžový lístek s čísly. Prej ne. Tak ji asi strhl nějaký bdělý občan, který se procházel lesem na dně hluboké rokle.
No, za chvilku přišli skoro všichni od té studánky a Matěj jim prozradil, jaký vzorec byl na té ztracené devítce. Rychle vypočítali průběžný výsledek a šli hledat ten Postrach ulice.
To byla takzvaná pohyblivá kontrola a měla ji na zádech naše kuchařka Lucie. Ale ona není postrach, to jsme pojmenovali podle starého českého filmu.
Nakonec přiběhli všichni závodníci, našli Lucii, většina z nich dostala správný výsledek, ale stejně jsme nemohli hodnotit pořadí podle času, když nám nějaký (… slovo za pět plichtíků…) takhle rozbil celý závod, No, zítra to budeme řešit.
To už byl čas na oběd – byla naprosto vynikající svíčková s knedlíkem a kupodivu mi asi čtyři děti přinesly, co už nemohly dojíst.
Také došlo k určitým personálním změnám – během poledního klidu přijeli Jirka Dohnal a Kuba Outlý, chvilku po nich přifrčel na motorce Jirka Brunclík, naši bývalí atleti a dlouhodobí účastníci našich táborů. Naopak odjel Tom z kuchyně, který chytil nějakou nákazu a dostal na to antibiotika. Také rodiče přivezli Editu Nagyovou, která nám tady bude pomáhat s programem ve druhém týdnu.
Jo, a ještě jedna změna, ale nevím, zda je personální – přijel kocourek Máji a Matěje a oprávněně se stal centrem pozornosti všech táborníků. Jmenuje se myslím Čimi.
Anetě Cardové taťka a děda přivezli vybavení na další týden, protože původně měla odjet po prvním týdnu. Ale volala domů, že rozhodně musí zůstat na táboře dva týdny, tak jí přivezli čisté prádlo a sestřičku Elinku, která tu s námi pobude do zítřka.
Po poledním klidu jsme chtěli dohrát poslední zápas v ringu ve starší kategorii, ale na západě se formoval obrovský černý mrak a viděli jsme ty záclony deště, co se z něj valily. Celé to mířilo přímo na nás a po třetí hodině opravdu začalo foukat a pršet, tak jsem velel, aby si děti zavřely stany a přemístily se do jídelny, kde bude promítání videí z minulých táborových divadel.
Sledovali jsme záznam představení našich divadelních skupin ze Smrkovce z roku 2024 a velmi dobře jsme se bavili a vzpomínali, aspoň tedy ti, kteří to zažili.
Něco po čtvrté hodině se zase vyjasnilo a bylo možné tedy dohrát ten poslední zápas v ringu.
Pak Matěj zorganizoval ještě oblíbené Poklady, což je hra, kdy se každé družstvo vydá někam do okolí schovat poklad. Jde s nimi však špion z cizího družstva, který si zakresluje cestu k tomu pokladu. Podle jeho nákresu pak mají družstva hledat ten poklad.
Vše probíhalo v pohodě, všechna družstva schovávající poklad se vrátila v limitu 15 minut, kromě Vojtova družstva, který šel do Besednic, kde si udělal nákup jídla a ještě někde schoval poklad.
Potom vyrazila družstva hledat ty poklady podle nákresů, které jim udělali špioni. Všechna družstva se následně i vrátila s poklady, ale přesné pořadí zatím nevím.
Večer taky přijel Honza zvaný Bája, který bude v kuchyni v druhém týdnu zastupovat Lucii.
To už se blížila večeře s knedlíky s vajíčkem a kečupem, kolik kdo chtěl. A taky se přiblížila první noční hra.
Tu noční hru nám přichystal nejspíš Leonardo da Vinci, protože v lese nad táborem svítily tři svíčky ve sklenicích a vedle nich ležely kousky rozstříhané mapy nějakého italského města. Kolem těch světýlek chodili příslušníci časové policie a lapali děti, které se snažily sbírat ty ústřižky. Ale kampak na naše děti, po necelé hodině měla všechna družstva skoro celou mapu poskládanou, kromě jednoho kusu, který se potom našel na zemi v jídelně.
Docela se ochladilo, tak jsme byli vděční za táborák, který už plápolal v táboře. Ale bylo už dost pozdě a děti odcházely do hajan skoro přesně podle svých kategorií.
Odcházím též – dobrou noc a dejte bacha na časovou policii, prý vstupuje i do snů.