Táborový přebor v hrách atletických
Konečně normální táborové ráno. Nahoře modré nebe s bílými mráčky, dole teplo a celý tábor spící až do budíčku (leckdo i po něm). Na rozcvičku jsme už běželi v patřičném úboru s krátkými rukávy a kalhotami. Jen Terka Straňáková nějak pronikla v mikině a při běhu do kopce mi vysvětlovala, že jinak by zcela určitě zmrzla, protože je zimomřivá. Nemohla pochopit, že otužování spočívá ve vystavení se studenému vzduchu.
Běželi jsme po tom singletrailu skoro až nahoru a tam nám dala Alena vrhačskou rozcvičku.
Dnes byl na programu letecký den, takže jsme připravili stanoviště pro hody oštěpem a diskem a kruh pro vrh koulí. To bylo pro atletické táborové závody, které měly být včera, kdy jsme jeli na cyklovýlet, který měl být předevčírem, kdy byly … však už to znáte.
A tak se celé dopoledne a velkou část odpoledne střídala družstva na kouli, kde přípravka házela kilovým medicinbalem a starší koulemi od 2 do 5 kg, a na sdruženém stanovišti pro oštěp a disk, které byly u přípravky nahrazeny raketkou a ringo kroužkem.
Ale ještě před zahájením atletických her si Dáša svolala všechna družstva a každý dostal bílé bavlněné tričko své velikosti. Dnes kromě atletiky bylo také batikování triček, tak jako na každém táboře.
Ta družstva, která zrovna nevrhala nebo neházela, si tedy svazovala trička provázky, aby po obarvení vznikly ty neopakovatelné vzory; letos budou tuším v černé a zelené barvě.
Atletické závody v technických disciplínách mohou i v táborových podmínkách být napínavé a dramatické, ale těžko se popisují. Můžu jen uvést pár pěkných výkonů, které by obstály i na krajských přeborech.
V technických disciplínách u nás jasně vede Honza Stejskal, který v kouli dal 8,53 m, v oštěpu měl 33,75 a v disku 25,75 m. To vše byly dnešní nejlepší výkony. V kouli se na něho dotahoval Jirka Dohnal s 8,13 a překvapivě Matylda, která měla třetí nejlepší výkon 8,00 m.
V oštěpu a disku měl druhé nejlepší výkony Marek Kuna, ale přes 20 m hodila oštěpem i Lucka Blažková (ročník 2009).
Ale snažili se všichni, i když mnozí zkoušeli tyto disciplíny poprvé v životě. Některé děti z přípravky pohrdly raketkou a házely oštěpem 300 g, jako Anička Kaštovská nebo Bára Martykánová.
Úplně poprvé drželi nářadí v ruce naši táborníci, kteří ještě nejsou atleti – Bára Čermínová, Doďa Růžička a taky si to zkusil Jenda.
V průběhu závodů odjeli Dita, Edita, Tereza, Alena, Lenka, Silva, Bára Brcková a Danny na 2. ligu, která je zítra v Praze, rovněž si přijela maminka pro Tomáše Sedláka.
Poslední disciplínu jsme tedy absolvovali s některými družstvy oslabenými. Ta poslední disciplina byl hod létajícím talířem. Naštěstí už máme kvalitní talíře, které krásně létají, ne jako ty reklamní. A tak byly vidět pěkné daleké hody, aspoň u těch,kteří pochopili, jak to házet. Na rozdíl od oštěpu nebo disku se talíř nesmí házet moc do výšky, protože se pak vrací.
Marek Kuna mi kladl na srdce, abych napsal, že hodil nejdále (42,05 m) a hlavně že přehodil Žížalu. Což tímto činím.
Pak už nebyl žádný oficiální program, měli jsme toho všichni dost. Děti si házely ringem, pinkaly si badminton, ale většina se honila s tím gymnastickým míčem.
Ještě zmíním pěknou scénu, která se nám naskytla, když jsme po obědě hledali Zdeňku v jednom stanu: Zdeňka ležící spící a na obličeji knížku s názvem Proč spíme. To bylo asi samostudium.
Po večeři jsem spočítal průměry u všech dnešních disciplín, určil pořadí a pak dnešní výplaty v plichtících a šel jsem do skladu, kde mi Lea nechala krabici s táborovou bankou. No co byste řekli – krabice byla pryč. Místo ní byl na stole výsměšný dopis od Jokera, že opravdový zločinec nekrade pro peníze. Na druhé straně byla nějaká šifra, která měla snad ukazovat, kde jsou peníze schované. Nejdřív jsme si trochu zoufali, to nikdy neuškodí, protože se stmívalo a děti u ohně už byly natěšené na ty plichtíky, ale pak jsme dali hlavy dohromady a šifru jsme lehce vyluštili. Plichtíky jsme pak našli na místě činu, které jsme vyšetřovali v pondělí. Tímto tedy vzkazujeme Jokerovi – kam se na nás hrabeš, a v té šifře jsi měl chybu, břídile.
Výplaty tedy byly zachráněny a vyplaceny a pak už jsme jen seděli u ohně a zpívali s Píbou, Ivanem a Zdeňkou a bylo to fajn.
Seděla s námi i malá Dáda, která prohlásila, když Píba dlouho ladil kytaru a brnkal na jednotlivé struny, že se jí tahle písnička nelíbí.
Tak to byl ten atletický den, teď už jen dobrou noc a ať to počasí vydrží.
