Tento způsob léta…
Nejen děti. Dnes ráno se chichotání až řehotání ozývalo nejméně od půl sedmé z kuchyně, ale ostatní táborníci nezůstávali pozadu a kolem sedmé už jich byla většina venku. Ale možná už služba někoho svou fotbalovou trubkou vzbudila.
Bylo zataženo, ale teplo, běželi jsme na rozcvičku asi 800 m směrem k Frymburku po té úzké silničce a na konci nás rozcvičil Danny.
Hned po snídani jsme popřáli Martymu ke včerejším narozeninám, dali mu pořádného hobla a pak jsme po něm loudili bonbóny, které dostal od Dáši.
Na dnešek byly plánovány různé orientační závody, tak Danny s Tomášem vyrazili první krátký závod postavit. Ostatní táborníci se mezitím shromáždili v jídelně a Alena jim přednášela o stopách na místě činu a o jejich zajištění, jak se odlévají stopy a sbírají důkazy. To patřilo k přípravě na tu kariéru detektiva, která nám začala včera u ohně.
Danny se vrátil a táborníci si začali překreslovat kontroly na svoje mapy. Startovalo se po minutě, ty nejmenší dětičky běžely s někým starším jako doprovodem. Závod byl krátký a jednoduchý, opravdu jen taková orientační rozcvička, a časy tomu odpovídaly. Nejrychleji to zaběhl Marek Kuna pod 7 minut a většina časů byla pod 12 minut. Kupodivu ti nejmenší z přípravky měli dost často lepší časy než mladší i starší žactvo.
Pak trochu vysvitlo sluníčko a vysušilo hřiště, tak pokračovaly zápasy v ringu. Střídala se mužstva velkých a malých a všechny zápasy byly plné obětavých zápasů a dramatických zvratů.
Současně si táborníci začali zkoušet ping-pong (toto tábořiště je opravdu dobře vybavené), tak možná uvidíme i turnaje v pinčesu.
Pak byl oběd a po něm jsme s Jendou chystali jeden velmi speciální orienťák, zatím nebudu prozrazovat, jaký. Ale nebe se nějak začalo zatahovat a předpověď byla dost pochmurná – opět se na nás žene něco ošklivého. Odložili jsme tedy orienťák a nahnali děti, aby si pozavíraly stany. A opravdu to pak přišlo, nebylo to tak hrozné, jen pršelo a pršelo, takže další program pokračoval v jídelně dalšími Dannyho soutěžemi Riskuj! Dnes byla témata jako Umění, Vlajky států, Příroda, Filmy a seriály nebo Italská kuchyně.
Stále také trvá zájem o Intelektuální rozcvičky, hlavně u té prostřední kategorie 10-12 let. Děti luští stále těžší a těžší hádanky a stále se dožadují nových. Hlavním géniem je v této kategorii Jindra Koutecký a také Anička Kaštovská.
Počasí se nijak nelepšilo, na nějaké hry venku to moc nebylo, takže pokračovaly Dešťové hry pod vedením Ley a Aleny.
Odpoledne přestalo pršet a děti si najednou vzpomněly, co důležitého tady na táboře ještě chybí – velký gymnastický míč. Naštěstí jsem s sebou jeden měl, tak ho Matěj obětavě nafoukl a na táborovém náměstíčku se konečně mohla rozpoutat hra bez pravidel zvaná Ragbíjená.
Už už jsme se chystali znovu vyrazit a postavit ten náš speciální orienťák, ale dnes počasí těmto závodům nějak nepřálo. Na radaru se ukázala další dešťová mračna směřující přímo na nás. Tak jsme to zase odložili a na řadu přišla vědecká přednáška Žížaly (Kačky Žohové) o vážkách. Byla to perfektně připravená prezentace, před ní dokonce posluchači vyplnili krátký dotazník o tom, co vědí o vážkách. Na šňůře v jídelně visel obrázek prehistorické půlmetrové vážky (tu jsme viděli před třemi lety ve filmu Cesta do pravěku, pamatujete?). Kačka nás pak provedla celým životním cyklem vážek, jejich způsobem lovu i rozmnožování a nebylo divu, že je jejich dokonalostí fascinovaná.
No, a venku zase začalo pršet.
Další Dešťové hry byly tyto:
Pantomimické předvádění předmětů – vyslaní zástupci družstev předváděli beze slov jedenáct předmětů tak, aby jejich družstvo jich pochopilo co nejvíc. Byly tam věci jako špejle, broky do vzduchovky, kompas, rozdvojka, matice M8, trojúhelník-pravítko a podobně. Nechtějte vědět, jak Jirka Dohnal předváděl tu rozdvojku.
– Co se změnilo na člověku – vybrali jsme jednoho člověka, vyvedli ho ven a něco na něm změnili. Ostatní pak hádali, co to bylo. V této hře naprosto exceloval Marek Kuna, který už po půl vteřině věděl přesně, co je jiného. To bude detektiv! Ale občas byly změny tak nenápadné, že i Marek mlčel a ostatní jen hádali. Za zmínku stojí poznámka (jistě pravdivá) Ondry Brunclíka, když ostatní nemohli dlouho odhalit malinko rozepnutý zip na bundě Zoe Martykánové: „Zestárla o pár vteřin“. A ještě o Silvě Fízikové, která si sundala tenký řetízek, Jirka Brunclík prohlásil, že si změnila gender. Ale nakonec odhalili všechny změny, fakt jsem musel obdivovat pozornost těch dětí.
– Výhonky. S touto hrou přišel Jenda a je to logická hra na papíře. Na velký plakát na stěně jsme nakreslili tři křížky a dva soupeři střídavě spojovali ramena těch křížků čárami. Na každou takovou čáru pak přikreslili kolmou čárku jako další křížek. Prohrál ten, kdo už nemohl spojit žádné dva křížky. Většinou to byla rychlá hra. I když se to nezdá, volná ramena křížků ubývají, protože čáry se nesměly protínat a na každé rameno křížku bylo možné napojit jen jednu čáru. Nejdelší hry ale sehrálo duo Kuba Outlý a Jirka Dohnal, kteří začínali se čtyřmi křížky a už od začátku kreslili velice dlouhé a složité čáry. Výsledkem byl spletitý obrazec, o němž vítězný Jirka prohlásil, že to je celkem přesný obraz fungování české politiky.
No, a to bylo pro dnešek vše. Pršet nepřestalo, tak se děti z jídelny přesunuly rovnou do spacáků (doufám, že přes umývárnu). Program nebyl splněn dokonale, ale myslím, že si dnešek děti užily (a pořád máme schovaný ten speciální orienťák).
Tak dobrou noc a ať se to počasí už vzpamatuje.
