Zprávy z tábora: 5. den, čtvrtek 17.8.2017

Hlavně se nezapotit
Dnes byl na programu celodenní cyklovýlet. Většinou před cyklovýletem vypouštíme rozcvičky, ale dnešní ráno bylo tak líbezné, že přímo volalo po lehké rozcvičce. Zajišťovala ji Danča, a protože je to hodná holka, nehnala děti až nahoru k Čertyni, ale jen k těm chalupám U Prokopa.
Naše cyklovýlety probíhají vždy ve dvou skupinách: Chrti a Malé Dětičky. Letos mezi Chrty spadly děti ročníku 2006 a starší.
Už včera jsme zavrhli původní trasu pro Chrty do Rožmberka, na níž jsme již jednou ztroskotali, a nechtěli jsme tuto porážku opakovat. S pomocí znalce místní krajiny Radka Janiše jsme se rozhodli navštívit zříceninu hradu Pořešín a přes Svatý Jan nad Malší se vrátit do tábora. Předpokládali jsme, že se bude jednat o lehkou vyjížďku maximálně na 45 km a Kačka Součková nás upozorňovala, že oběd bude až v pět, dříve se nemáme vracet.
Malým dětičkám jsme naplánovali návštěvu Velešína a pak cestu na statek Janišů v Sedlci u Svatého Jána.
Jel jsem s Chrty a Dáša s Radkem a Dančou, takže zde zatím bude popis chrtí trasy, popis cesty Dětiček slíbila Dáša dodat zítra.
Celý popis naší cesty vlastně již dodal Tomáš Havelka, ale přidám ho sem, až budu mít připojen počítač k internetu. Zatím budu popisovat svůj pohled na náš výlet.
Začátek opravdu připomínal lehkou vyjížďku, až na to, že jsme ve Štěkři předali Kubu Outlého Malým dětičkám, protože mu nebylo dobře a dost zaostával. Pak jsme pokračovali po jihočeských cyklostezkách do Velešína, kde byl půlhodinový rozchod. Chrti mě příjemně překvapili, protože nakupovali celkem omezené a přišli včas.
Pak už jsme jeli směrem na Pořešín, ještě jsme si po cestě nabrali vodu ze studánky s poetickým jménem Srdíčko a brzy jsme dorazili do vsi Pořešín.
Jenže na posledních kilometrech začínala zaostávat Adéla R. a v Pořešíně bylo jasné, že už dál nemůže. Tak jsem zavolal o pomoc do tábora a za půl hodiny přijela Lenka, doplnila mám vodu, rozebrala Adélino kolo (mimochodem, použití matic rozměru 15 na kolech by mělo být trestné. Naštěstí měl Martin Baron s sebou správný klíč), naložila Adélu a odjela.
Oslabení o dalšího člena jsme pokračovali na zříceninu. Sice jsme proti očekávání museli zaplatit celkem vydatné vstupné, ale stálo to za to.
Bylo to krásně opravené, v budově pokladny měli malé muzeum nálezů s hradu a pod hradbami bylo několik domků ze dřeva s hliněnými stěnami, které zřejmě kopírovaly bydlení ve 14. století.
Na samotné zřícenině nebyly žádné dlouhé odborné popisy, ale několik kreslených obrazů ukazovalo pohled na hrad v době jeho rozkvětu přímo z místa, kde jsme stáli. Mohli jsme tak porovnat zbytky stěn a věže s tím, jak to vypadalo před těmi 700 lety.
Chrti si to také dost užili, bylo tam několik úzkých střílen, kterými se dalo prolézat, a oken, v nichž se dalo pózovat. Nafotil jsem tam spoustu fotek, které zaručeně „přijdou na deseti nebo aspoň na pětiplichtíkovku“.
Pak jsme vyrazili na sever, abychom dokončili druhou část výletu – tu s tím návratem. Dosud jsme byli v pohodě, ujeli jsme něco přes dvacet kilometrů a už jsme se těšili na oběd.
Ach, ta marnost našich nadějí! Jihočeská krajina nám ukázala své zuby. Jinak se to nedá nazvat. Po každém sjezdu následoval prudký krpál a každý nám ubíral více a více sil.
Kolem páté hodiny jsme místo do tábora dojeli do Svatého Jána, nejvyššího bodu místní krajiny. Měli jsme toho opravdu dost, nohy bolely a voda docházela, a ještě nám zbývalo asi 15 km.
No zkrátím to. Do tábora jsme dojeli něco po šesté hodině, vyčerpaní, dehydrovaní, celí bolaví, ale spokojení, že už nemusíme šlapat a hlavně že jsme to vydrželi. Bylo to celkem 55 velmi krušných kilometrů.
Současně s námi dojely Malé Dětičky, které najely 38 km a taky toho měly dost.
Následovalo jen koupání, večeře a táborák s výplatami velmi zasloužených plichtíků. A pak už jen odchod do kouzelné říše zvané Hajany.
Zde jsou ještě dva příspěvky do zpráv od Tomáše Havelky (za prozrazení chyb na jednoplichtíkovce) a od Dáši (zdarma):
Kronika od Tomáše Havelky – 17.8.

Čtvrtek – výlet na kole
Dnešní den začal budíčkem v půl osmé. Po probuzení službou jsme běželi k osadě, která se jmenuje U Prokopa. Rozcvička tentokrát proběhla bez Ládi, protože jel doplnit nádoby vodou. Rozcvičku tedy vedla Dana. Po protáhnutí těla jsme nedočkavě běželi na snídani. Ještě před uchopením prvního kousku chleba s marmeládou nebo s medem jsme si důkladně museli umýt ruce. Snídaně proběhla a my už jsme se pomalu připravovali na výlet na kolech.
Výlet na kole byl rozdělen na dvě skupiny: Chrti a Malé dětičky. Chrti jeli na zříceninu hradu Pořešín a malé dětičky navštívili pouze Velešín. Původně měla jet skupina větších dětí (Chrti) na hrad Rožmberk, ale tato varianta byla změněna.
Cesta na zříceninu hradu byla přes Velešín. Ve Velešíně byl stanoven rozchod a mohli jsme navštívit obchod nebo si třeba zakoupit točenou zmrzlinu. Když si každý koupil, co chtěl, tak jsme pokračovali dál směrem na zříceninu hradu Pořešín. Po opuštění Velešína jsme zatočili těsně před Římovskou přehradou a ve studánce jsme si dopustili vodu. Před obcí jménem Výheň začalo lehké stoupání. Po lehkém stoupání jsme se začali přibližovat k zřícenině hradu Pořešín. U zříceniny jsme zaplatili vstupné a mohli jsme si jí prohlédnout. U každé části zříceniny byla malba s dřívější podobou a mohli jsme si porovnat dřívější a momentální stav. Většina částí nebyla moc zachovalá, ale byli zde k vidění cedule s nápisem,co tam dříve bylo. Po prohlédnutí jsme pokračovali směrem na Římov přes Sedlce. V Římově jsme odbočili na Svatý Ján nad Malší. Před Svatým Jánem byl celkem prudký kopec, který ale všichni vyjeli. Za Svatý Jánem jsme pomalu pokračovali na Čertyni, pod kterou leží náš tábor. Výlet na kole jsme zakončili výbornou obědo-večeří.

A popis od Dáši s korekcemi od Danči:

Cyklo-malí
Skupinka menších dětí (12 kusů) vyjela hned po větších chrtech, kteří ale byli dohnáni ve Štěkři. Tam nám předali do skupiny Jakuba. Takže jelo 13 dětí + Dáša, Danča a Lanýž (Radek). Ve Velešíně bylo velkým magnetem občerstvení – zmrzlina a ledová tříšť. Další mlsání si děti mohly koupit v Trefě, kde největší nákup měl Jirka D., až ho z toho večer „štípalo břicho“. Přes Římovský most jsme brzy dojeli do Sedlce k Janišům na statek. Zde nám Ráďa a Žolík osedlaly dva koně a už byly děti v řadě, kdo pojede dřív.
Zvládla se velká svačina, doplnění pití a pomalu jsme chtěli odjet na zpáteční cestu. Ale zvířátka nás nechtěla pustit – ovečky, kozičky a hlavně kotě. Takže jsme vyjeli až po třetí hodině už kratší než cestou přes hráz Římovské přehrady směrem k táboru. Čekalo nás pár nepříjemných kopečků, ale vždy po jejich vyšlapání je čekala Danča se sladkou odměnou. Zkrátka všechny jely na bonbónky.
V Radosticích nás dohnali první největší chrti, ale do tábora jsme dojížděli společně s ostatními.
Dětem se nohy motaly, není divu po 37,5 km, ale řeka jim únavu odplavila a už zase běhaly po táboře. Všechny děti to ujeli a za pomoc menším dostali navíc plichtíky Ráďa a Teo.