SK Čtyři Dvory České Budějovice

Konec

Poslední zpráva z tábora bude krátká, ono už není moc o čem psát. Budíček nebyl, rozcvička nebyla a na programu byl jediný bod.

I když jsem asi od sedmé hodiny ranní slyšel zvuky probouzejícího se tábora, dopřál jsem si ten přepych vstát až v osm hodin. To už byli táborníci vzhůru, zrovna snídali poslední snídani, pili poslední šálky čaje. Možná si už všichni uvědomovali, že to vše je opravdu naposledy a každý se loučil po svém se svým stanem, který mu byl dva týdny domovem, s jídelnou, která dokonale plnila roli společenského centra, s kuchyní, kde se stála fronta na jídlo s ešusem v ruce, s umývárkou, která byla tak nesmyslně daleko od tábora, s řekou Černou, v níž jsme se chladili v oněch parných dnech, i s těmi záchody, kde …. no, nechme už nostalgie. Děti tu prožily společně krásných čtrnáct dní v přírodě, bez elektřiny a teplé vody, zato s kamarády a vedoucími, kteří sice občas hudrali, ale užívali si to společně s nimi. A s posádkou kuchyně, kterou nejde dostatečně vynachválit za všechna ta úžasná jídla a mateřskou péči. Číst více… »

Den, kdy pokladové velicí se otevírají

Tak se ukázalo, že včera byla opravdu poslední rozcvička. Dnes ráno jsem totiž vyrážel na tvorbu honby za pokladem, Lenka Baronová už včera odjela, a tudíž nezbyl nikdo, kdo by vedl ranní vyběhnutí. Děti se musely cítit skutečně ošizené.

Letos ale ta tvorba pokladu byla jiná než jiné roky, podstatně snadnější. Všechny šifry mi už včera připravila Maruška (díky, Máňo!), takže je stačilo jen roznést po krajině a zakreslit jejich umístění do mapy. Celé to trvalo hodinu a čtyřicet minut, oproti čtyřem či více hodinám v minulých letech. Ale šifry byly kvalitní. Jejich řešení neudávalo souřadnice následující kontroly, jako na dřívějších táborech, ale pouze dvojice písmeno-číslo. Můžu vám předem prozradit, že bylo třeba seřadit písmena podle těch čísel a sestavit tak výslednou zprávu. Číst více… »

Konečně atletika, trička a tajemné stopy

Probudili jsme se do pošmourného rána po deštivé noci. Šli jsme na rozcvičku, což znamenalo, že asi nepojedeme na celodenní cyklovýlet. Ten byl sice na dnešek v programu plánován, ale při pohledu na oblohu a na dnešní předpověď jsme usoudili, že to nestojí za to riskovat promoklé cyklisty-táborníky bloudící kdesi daleko od tábora.

Došlo na náhradní program. Vhodně se nabízely atletické soutěže, které jsme nějak nestihli včera. Začali jsme oblíbeným táborovým skokem vysokým, který se trochu liší od soutěže na stadionu. Jako doskočiště sloužily staré žíněné matrace, jako laťka byla laminátová tyčka na rajčata mezi dvěma dřevěnými stojany typu Samodomo. Skákalo se bez rozběhu s odrazem z obou nohou.

Základní výšku jsme nastavili na 55 cm, aby to skočili i ti nejmenší. Soutěž se brzy pěkně rozjela a s narůstající výškou se do startovní listiny zapisovali starší závodníci. Byly to pěkné závody s vynikajícími výkony ve všech kategoriích. Číst více… »

Jak nedošlo na atletiku
Dnes vedla rozcvičku Lea a byla to stejná rozcvička, kterou se nám představila před třemi lety v Bumbácově údolí, tedy písnička s textem „dáme ruku (nohu, hlavu, oči, jazyk, zadek, kolena) sem a dáme ruku (nohu, hlavu atd.) tam a dáme ruku (nohu atd.) sem a takhle s ní zatřesem“, při níž jsme třásli příslušnou částí těla. Bylo to hezké, ale nebyla to úplně atletická rozcvička. Číst více… »

Den her a nočních hrůz

Dnes byla další bosá rozcvička, ale dětem jsme nařídili zutí už v táboře. Tentokrát nebyla žádná chvíle nechápavého ticha, naopak, byla chvíle rozhořčených protestů – je zima, je to studený, je to mokrý a píchá to. Ale nakonec vyběhli všichni orosenou loukou nahoru a tam na sluníčku nám Vašek a Terka Faktorová dali klasickou atletickou rozcvičku s mírným posilováním do kopce. Pak jsme zase bosky doběhli do tábora a připadlo mi, že tak devadesát procent dětí i nadále pobíhalo po táboře bez bot. Číst více… »

Po vlnách stříbropěnné

Noc byla bohatá rosou, ale naštěstí nebyla zima. I tak se první špitání a chichotání ozývalo už před sedmou, zatím se však ze spacáků vysoukalo jen několik dětí. Pak ale někdo ohlásil, že ke snídani je Nutella, a vypukl hromadný útok na jídelnu kempu. Je s podivem, že na mne, sladce spícího, nikdo nešlápl, jen někdo lehce zavadil nohou.

Ke snídani byly ještě buchty a koláč od maminek, ale Nutella vyhrávala na celé čáře.

Za chvíli konečně vylezlo sluníčko nad les a začalo trochu hřát, takže bylo možné začít sušit oblečení a spacáky mokré od rosy a také se konečně převléknout do kraťasů nebo rovnou do plavek. Potom jsme už začínali pomalu balit spací bagáž a nosit ji do autobusu, ale moc jsme nespěchali, abychom se náhodou nedostali na vodu před desátou. Protože, jak jistě víte, vodák na vodě před desátou není vodák, ale přízrak. Číst více… »

Piráti z Moldaviku

Dnes byl budíček už v sedm hodin, ale toto příkoří bylo vyrovnáno tím, že nebyla rozcvička a ani služba nesloužila. Vše totiž bylo podřízeno požadavku být v půl deváté sbalení a na odchodu k autobusu. Tak pravila Dáša, a pokud Dáša něco řekne, tak můžete vzít jed na to, že to tak bude.

Na nádvoří před stany jsme rozložili plachtu, na kterou děti skládaly batohy s věcmi na nocleh, spacáky, karimatky a  oblíbené plyšáky. Kromě toho jsme si balili věci do lodi, plnili láhve na pití a brali si svačiny v kuchyni.

Číst více… »