Tábor 2017
Konec
Jako bych se v časové smyčce vrátil do prvních dnů tábora: už kolem sedmé hodiny mi do snů začaly pronikat hlasy a hlásky dětí pobíhajících po tábořišti, dlouho před budíčkem.
Jenomže dnes už žádný budíček nebyl. Dnešek byl úplně posledním dnem tábora, dnem odjezdu. V půl osmé už byly všechny děti vzhůru – a nebylo divu. Už včera si většina osádek stanů nechala sundat celtu a užívali si noc ve stylu „kabrio“. Jenže na Myšárně jsou vydatné ranní rosy, a tak je vlhkost vyhnala ze spacáků spolehlivěji než kterýkoli budíček. Číst více… »
27.08. 2017 | 
Autor: 
Vloženo mezi 
Pokladové velicí se otevírají
Dnes byl poslední skutečný táborový den. Byla poslední rozcvička s Dančou, poslední skutečná snídaně po rozcvičce, se vším tím spěchem, dupáním a strkáním. Poslední dopolední program do svačiny a koupání po svačině.
Mezitím jsem chystal onu závěrečnou událost, honbu za pokladem, která tradičně zakončuje každých čtrnáct dnů našich táborů. Číst více… »
Setkání s múzami
Krásným ránem začínal krásný den. Léto se konečně zase vzpamatovalo a noc byla vlahá a ráno přiměřeně teplé. Pro některé táborníky zajistila předčasný budíček známá trojice Kuba, Matěj, Jirka, která se už od půl sedmé bavila ve stanu natolik nahlas, že probudila polovinu tábora. Protože nedbali upozornění ani otevřených výhrůžek unavených táborníků, kteří chtěli urvat poslední minuty spánku, dostali speciální rozcvičku od Žížaly, která je vytáhla do kopce až nahoru k Čertyni a dala jim pořádně zabrat. My jsme naopak měli pohodový ranní výběh do lesa za táborem, lehké protažení těla a klus dále po cestě, která se pak otáčí a ústí na louku, kde včera děti prožily tolik hrůzy při stezce odvahy. Číst více… »
Atletika, rakety a strašidla
Ráno bylo krásné a výrazně teplejší než minulá rána. Vyběhli jsme na rozcvičku zase po silnici nahoru na křižovatku, na sluníčku nás Žížala hezky rozcvičila a zase jsme běželi dolů, do tábora, na snídani. Den krásně začínal a nikdo z dětí netušil, co přinese večer. Ten byl ještě daleko.
Dnes jsme měli na programu běžecké atletické disciplíny a skok do výšky. Číst více… »
Den her a odpočívání
Dnes jsme měli velmi neobvyklý budíček. Ve čtvrt na osm nás vzbudilo vrčení dvoutaktního motoru těsně nad stany. To se na paraglidu s vrtulí přiletěl podívat Míra Kadečka na svoje čtyři ratolesti. Několikrát nad námi zakroužil, počkal, až většina dětí vylezla ze stanů a zase odletěl do slunečného rána. Jen jeho syn Lukáš zůstal v klidu ležet, tohle ho přeci nemůže vytáhnout z postele.
Copak o to, sluníčko svítilo, ale zima věru byla pořádná. Dnešní noc snad byla ještě studenější než včera, ještě že jsme byli ve stanech. Byla taková zima, že dokonce i já jsem chvíli uvažoval, zda nepovolit o něco delší oblečení, než trička a kraťasy.
Ale většina dětí už sama přicházela v předepsaném úboru a ani nevypadala, že by ten chladný vzduch nějak zvlášť vadil. I notoričtí remcalové se celkem bez odporu upravili do požadované podoby, a tak dnešní rozcvička byla stejná, jako všechny ostatní. Číst více… »
Vltavou až k táboru
Předpověď nelhala, noc byla opravdu studená. Myslím, že všichni s tenkými spacáky záviděli těm s tlustými spacáky (já tedy určitě) a ti s tlustými spacáky záviděli těm, kteří spali doma v posteli. Padla také vydatná rosa, což hřejivosti spacáků rovněž moc nepřidalo.
Zuzka, maminka Radky a Žolíka, spala mezi oběma dcerami a ráno říkala, jak obě pěkně hřály, ale že i to klepání z obou stran prý docela pomáhalo. Číst více… »
Proč bychom se netopili
Dnešek je první den vody. Už od budíčku panoval na tábořišti čilý ruch, ani rozcvička nebyla. Rozkaz Dáši zněl jasně: musíme stihnout vlak v Třísově v 10:53. U jídelny byla rozprostřena velká plachta, na níž se skládaly všechny věci, které nám Píba přiveze na místo noclehu, na nástěnce byly vyvěšeny seznamy, co si připravit na nocování a co vzít s sebou do lodi. Číst více… »
